Představme si na chvíli, že by každý volič mohl nejen dát kladný hlas straně, kterou si nejvíce přeje, ale také záporný hlas straně, kterou si nejvíce nepřeje. Záporné hlasy by se počítaly třeba jen 1:3. Pro výsledek voleb by pak bylo rozhodující celkové skóre – rozdíl kladných a záporných hlasů. Místo pětiprocentní klauzule by platila třeba klauzule tříprocentní. Tenhle nápad měl jeden můj kamarád už v roce 1990. Vzpomněl jsem si na něj minulý měsíc. Líbil se každému, komu jsem to vyprávěl. Zdá se, že poptávka po záporné volbě je velká.
Poslední léta či desetiletí slyšíme z mnoha stran o znalostní ekonomice, o tom že vzdělávání je motorem ekonomiky. Pro vládu je prý vzdělání prioritou, a to hlavně proto, že vzdělávání a rozvoj potenciálu našich občanů je to jediné, s čím může naše země obstát v mezinárodní konkurenci, jiné zdroje nemaje. Od Evropské unie dostalo Česko na rozvoj vzdělávání stěží uvěřitelných 60 miliard korun. Program jsme nazvali výmluvně: Vzdělávání pro konkurenceschopnost.