Svoboda učení - část III.

27. 03. 2012 | 17:00
Přečteno 5562 krát
Přirozenost a vytrvalost. Způsob, jakým se malé děti učí, může změnit náš pohled na vzdělávání.


Další článek amerického psychologa Petera Graye Profesor Peter Gray
Profesor Peter Gray
z blogu http://blogs.psychologytoday.com/blog/freedom-learn

část I. zde, část II. zde

Text přeložil Jiří Košárek.


Děti se vzdělávají samy II: Platí to pro malé děti


Sledování malých dětí, jak se učí, může způsobit revoluci našim názorům na vzdělávání.

Přemýšleli jste někdy o tom, kolik se toho děti v jejich prvních letech života naučí, před tím než začnou chodit do školy, před tím než se je někdo pokusí nějakým systematickým způsobem vzdělávat? Jejich učení je přirozené. Je výsledkem jejich instinktů hrát si, zkoumat a pozorovat ostatní okolo nich. Říci, že je to přirozené, neznamená, že je to bez námahy. Nemluvňata a malé děti dávají do svého učení obrovské množství energie. Jejich kapacity pro udržení pozornosti, pro fyzickou a mentální snahu a pro překonání frustrací a bariér jsou mimořádné. Až budete příště v dohledu dítěte mladšího pěti let, posaďte se a chvíli ho pozorujte. Zkuste si představit, co se děje v jeho mysli při každé interakci s okolním světem. Pokud si tento luxus dopřejete, nebudete toho litovat. Díky této zkušenosti budete možná přemýšlet o vzdělávání v úplně jiném světle – ve světle, které vyzařuje z dítěte a ne na něj.

Zde se pokusím načrtnout něco málo z toho, co se vývojoví psychologové naučili o dětském učení. Aby se tyto vědomosti lépe vztahovaly ke vzdělávání, rozdělím tento náčrt do kategorií fyzického, jazykového, vědeckého a sociálně-morálního vzdělávání.


Fyzické vzdělávání

Začněme s výukou chození. Chození po dvou je druhově typickým znakem člověka. V určitém smyslu jsme pro to zrozeni. Ale přesto to nepřichází jednoduše. Každý člověk, který se narodí do tohoto světa, musí vynaložit ohromné úsilí, aby se naučil chodit.

Pamatuji si jednou na jaře, když můj syn, někdy okolo jeho prvních narozenin, byl ve fázi, kdy mohl chodit, pouze když se něčeho držel. Ten den jsme zrovna byli na velké turistické lodi a můj syn trval na tom, abychom celou cestu chodili po palubě tam a zpátky, přičemž se mě držel za ruku. Strávili jsme mnoho hodin chozením po celé délce lodi, přičemž jsem byl nepohodlně shrben, aby na moji ruku dosáhl. Motivace byla samozřejmě výhradně jeho. Já jsem byl pouze pohodlnou pomůckou, lidskou chodící holí. Zkoušel jsem ho přesvědčit, aby si dal přestávku, protože já jsem ji potřeboval; ale vždy mě dokázal zmanipulovat, abychom pokračovali.

Vědci zjistili, že na vrcholu období, kdy se batolata učí chodit, stráví průměrně 6 hodin denně chozením, během nichž udělají průměrně 9 000 kroků a ujdou délku 29 fotbalových hřišť. (viz Adolph et al., 2003, Child Development, 74, 475-497) Nesnaží se někam dostat, chodí pouze za účelem chození. Obzvláště je baví chození po novém povrchu. Domnívám se, že můj syn byl na lodi stimulován k chození částečně z toho důvodu, že se loď hýbala, čímž bylo chození těžší, a tedy to byla nová a zajímavá výzva.

Ve fázi, kdy už děti chodí samy, často padají a občas se i zraní; ale poté se hned zvednou a zkoušejí to znovu – a znovu a znovu a znovu. Po chození následuje běhání, skákání, šplhání, houpání a všechny možné nové způsoby pohybu. Nic z toho ale děti učit nemusíme a rozhodně je k tomu nemusíme motivovat. Vše, co je potřeba udělat, je poskytnout vhodná a bezpečná místa, kde mohou trénovat.


Jazykové vzdělávání

Pokud jste se někdy jako dospělí zkoušeli naučit nový jazyk, víte, jak je to obtížné. Musíte se naučit tisíce slov a nespočet gramatických pravidel. Přesto se děti více či méně naučí svůj rodný jazyk do věku čtyř let. V tomto věku již projevují sofistikované znalosti významu slov a gramatických pravidel. Děti, které vyrůstají ve dvoujazyčném domově, se naučí oba jazyky do věku čtyř let a nějakým způsobem je dokáží mezi sebou rozlišit.

Čtyřletí nedokáží popsat gramatická pravidla svého jazyka (což nedokáže ani většina dospělých), ale jejich implicitní znalosti těchto pravidel jsou jasně zřetelné v jejich projevu a porozumění. Při konstrukci nových vět dávají slova do množného čísla, do minulého času, a projevují znalosti gramatických slovních tvarů – podstatných jmen, přídavných jmen, sloves a tak dále. Děti možná přicházejí do světa s vrozeným porozuměním jazyka, jak kdysi tvrdil Noam Chomsky, ale specifická slova a pravidla každého jazyka jsou rozdílná a jistě musí být naučena.

Malé děti se o jazyku nepřetržitě učí. V útlém dětství začínají blábolit zvuky, kterými si procvičují artikulaci. Časem omezí svoje blábolení více a více na zvuky, které připomínají jazyk, který slyší okolo sebe. Po několika měsících můžeme pozorovat, že dávají velkou pozornost mluvě ostatních a věnují se aktivitám, které se zdají být určeny k tomu, aby přišly na to, co říkají ostatní. Například pravidelně sledují oči starších dětí či dospělých, aby věděly, kam se dívají, díky čemuž mohou odhadovat, o čem mluví. Na zahradě má dítě s touto strategií dobrou šanci poznat, o čem je řeč, když uslyší: „To je ale pěkná kopretina.“ Mezi věkem dvou a 17 let se mladí lidé naučí průměrně 60 000 slov (viz Bloom, 2001, Behavior & Brain Sciences, 24, 1095-1103); což vychází téměř na jedno nové slovo za hodinu v době, kdy jsou vzhůru.

Výuka jazyka je, stejně jako výuka chození, hrou. Je to nesmírně zajímavá, intenzivní aktivita, dělaná pouze pro vlastní účel. Malé děti chodí všude možně a pojmenovávají věci jen pro zábavu, ne kvůli nějaké jiné odměně. A jak děti rostou, jejich slovní hry se stávají čím dál tím více sofistikovanými, například ve formě hádanek, slovních hříček nebo říkanek. Nemůžeme děti naučit jazyk, jediné, co můžeme udělat, je poskytnout jim normální lidské prostředí, ve kterém se mohou učit a procvičovat, tedy prostředí, v němž se mohou dostat do kontaktu s lidmi, kteří mluví.


Vědecké vzdělávání

Malé děti jsou nesmírně zvídavé, co se týče všech aspektů světa kolem nich. Během prvních dní jejich života stráví více času pozorováním nových věcí než těch, které již viděly. Od doby, kdy mají dostatečnou koordinaci očí a rukou, aby mohly sahat a manipulovat s věcmi, dělají právě to – neustále. Děti ve věku šesti měsíců zkoumají každý objekt, na který dosáhnou, způsoby, kterými se dozvídají o jejich fyzických vlastnostech. Mačkají je, dávají je z ruky do ruky, dívají se na ně ze všech stran, třesou s nimi, upouštějí je na zem, aby zjistily, co se stane. A kdykoliv se stane něco zajímavého, snaží se to zopakovat, jako kdyby chtěly dokázat, že to nebyla náhoda. Podívejte se na šestiměsíční dítě v akci a uvidíte vědce.

Hlavním cílem dětského zkoumání je naučit se kontrolovat své prostředí. Mnoho experimentů ukázalo, že malé děti se mnohem více zajímají o věci, které mohou ovlivňovat. Například audiopřehrávač, který mohou díky své vlastní snaze zapnout a vypnout, je pro ně mnohem zajímavější než takový, který se zapíná a vypíná sám nebo je kontrolován dospělými. Malé děti jsou obzvláště přitahovány objekty v době, kdy se je učí ovládat. Jakmile se naučí, jak nějakou věc ovládat, a když vyčerpají všechny možnosti, jak s ní manipulovat, ztrácejí o tuto věc zájem. Právě proto může být kartonová krabice pro malé dítě mnohem zajímavější než drahá, ale neovladatelná hračka, která byla v té krabici zabalena.

Touha zjistit, jak věci fungují a jak je ovládat, nekončí v raném dětství. Pokračuje tak dlouho, dokud mají děti a dospělí možnost následovat svou vlastní cestu. Tato touha je základem vědy. Nic ji nedokáže zničit rychleji než prostředí, ve kterém je každému řečeno, co musí s novou věcí dělat a jak to dělat. Zábava vědy leží v objevování, ne ve vědomostech, které jsou jejím výsledkem. Toto je pravdou pro každého z nás, ať jsme šestiměsíční dítě zkoumající mobilní telefon, dvouleté dítě zkoumající kartonovou krabici nebo dospělý zkoumající vlastnosti fyzikální částice nebo enzymu. Nikdo se nestane vědcem, protože má rád, když mu někdo řekne odpověď na otázky ostatních. Stane se vědcem, protože rád objevuje odpovědi na své vlastní otázky. Právě proto naše standardní metody výuky vědy z nikoho vědce neudělají.


Sociální a morální vzdělávání

Ještě více fascinující než fyzické prostředí je pro malé děti sociální prostředí. Děti jsou přirozeně přitahovány k ostatním, obzvláště k těm, kteří jsou o trochu starší a zdatnější. Chtějí dělat to, co dělají ostatní. Také si s nimi chtějí hrát. Sociální hry jsou základním přirozeným prostředkem sociálního a morálního vzdělávání.

Díky hrám se děti učí, jak vycházet s ostatními. Během hraní musí brát v úvahu potřeby ostatních dětí, naučit se empatii, naučit se najít kompromis, naučit se vyjednávání při neshodách, naučit se kontrolovat své impulsy, naučit se povzbudit ostatní, aby pokračovaly v hraní. Toto jsou těžké lekce, ale patří mezi jedny z nejdůležitějších, které si musíme osvojit, abychom mohli žít šťastný život. V žádném případě tyto lekce nemůžeme děti naučit. Jediné, co můžeme udělat, je nechat je hrát si s ostatními a nechat je prožít následky svých sociálních nezdarů a úspěchů. Silná vrozená hnací síla hrát si s ostatními je to, co motivuje každé normální dítě k tomu, aby tvrdě pracovalo na tom, aby s ostatními během her vycházelo. Neschopnost vycházet s ostatními hru ukončí, avšak zůstává silná zkušenost. Žádné přednášky nebo rady nemohou nahradit tyto zkušenosti. Nebudu to nyní dále rozebírat, bude to tématem budoucích esejí.


Co se stane s motivací ve věku pěti nebo šesti let?

Jednou, když můj sedmiletý syn chodil do státní školy, jsem se zmínil jeho učitelce, že jeho zájem o učení byl mnohem větší před tím, než nastoupil do školy. Odpověděla asi takto: „No, jsem si jistá, že jako psycholog víte, že je to přirozená vývojová změna. Když jsou děti malé, tak se přirozeně spontánně učí, ale poté se více zaměří na úkoly.“

Chápu, kde na tuto myšlenku přišla. Viděl jsem učebnice vývojové psychologie, které mají části rozdělené podle věku a které popisují předškolní věk jako „léta hraní.“ Veškeré pojednání o hrách se nachází v těchto prvních kapitolách. Je to jako kdyby hry ve věku pěti nebo šesti let skončily. Zbývající kapitoly se zabývají především studiemi o tom, jak děti vykonávají úkoly, které jim dospělí zadávají. Dokážu si představit, že tato učitelka takové knihy během jejích studií četla. Ale tyto knihy prezentují zkreslený pohled na to, co je přirozené. V následujících dvou esejích představím důkazy o tom, že když je dětem starším pěti či šesti let dovolena svoboda a mají příležitost následovat své vlastní zájmy, jejich touha po hraní a prozkoumávání pokračuje a motivuje je ke stále sofistikovanějším formám učení.


Článek v originálním znění naleznete na blogu Petera Graye.


Pokud jste dočetli článek až do konce a chcete se zapojit do diskuse, prosím začněte svůj příspěvek vždy "QX". Lépe odlišíme ty, kteří přečetli jen nadpis a tiráž a ihned se jali diskutovat :-) Děkuji.


Vyjádřit názor můžete i hlasováním:

Souhlasíte s názory Petera Graye v tomto článku?


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Sladký napsal(a):

Zrušit školy.V každém případě ty, v nichž se nic neplatí.Zvířata do žádné školy nechodí a beztak se vše potřebné naučí.Analfabet je též člověk.Místo školy by děti měly pracovat, to je nejlepší vzdělání pro život.Kdo od dítěte něco vyžaduje, kdo je k něčemu nutí je zločinec.
Nechte je být, anučí se všemu samy.
27. 03. 2012 | 17:23

Sladký napsal(a):

Škola? to je něco jako koncentrační tábor a nucené práce.Prřyč s tím, pryč s učiteli. TECHERS, LET THE KIDS ALONE!!
27. 03. 2012 | 17:27

sLADKÝ napsal(a):

LEAVE the kids alone! sorry.
27. 03. 2012 | 17:29

Jana Pechová napsal(a):

QX
Cíle má každý někde jinde, i motivace je pro každého jiná. Univerzální metoda výuky určitě neexistuje, ale určitě je lepší provokovat děti otázkami, aby k poznání došly samy, než jim kázat pravdy a nutit je, aby se je biflovaly zpaměti.
Dokud je dítě malé, je zaujato tím, co kolem sebe vidí - chůze či řeč jsou prostředky, jak se dostat k potřebnému penzu informací.
Dítě vybavené informacemi či umem začne soutěžit s ostatními, protože i to je živočichu přirozené. Přirozená je ale i nátura, která v některých případech velmi brzy velí rezignaci. Správný pedagog tak nesmí zapomínat chránit slabší před pocitem outsiderství.
27. 03. 2012 | 18:13

Rhoda napsal(a):

QX
Sladký má pravdu , když je sám analfabet . Jinak by označil tu svoji pachovou stopu vydávanou za příspěvek požadovaným symbolem QX .
Z praktického hlediska je pro život nejdůležitější pro malé dítě se pořádně naučit šplhat a to pokud možno po zádech druhých .
Malý šplhoun se postupem věku v disciplíně neustále zdokonaluje a poskytuje nám tak mnohé radosti ze zdárného vývinu v managera .
Co jsi se v mládí naučil , v dospělosti se ti hodí !
27. 03. 2012 | 18:20

Skogen napsal(a):

--------------------------------------
Petice za záchranu českého regionálního školství
--------------------------------------

Vážení rodiče a přátelé školy.
Ministr školství Josef Dobeš před časem představil svou vizi reformy regionálního školství, která ve své podstatě povede k naprosté likvidaci regionálního školství jako takového. Návrh koncepce povede k omezení, či zániku 50 % – 70% všech základních škol! To by se samozřejmě negativně odrazilo na rozvoji vzdělanosti v budoucnu a mělo by to i další negativní dopady na zdejší města a obce.

Vyjadřujeme proto naprostý nesouhlas s návrhy obsaženými v tisku „Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství”. Návrh je třeba kompletně přepracovat tak, aby se zachovala dostupná síť základních škol a nebyl tak narušen rozvoj regionálního školství.

---------------------------------------
Bravo, autore, je to na dobré cestě! V naprostém rozporu s pedagogickými poznatky i vašimi tlachy se státní školství má pod pravicovou taktovkou ubírat cestou přeplněných tříd se značně ztíženou možností individuálního přístupu kantora k výuce, megakomplexů v okresních městech, kam by v lepším případě měly být ber kde ber rodiči sváženy děti ze širokého okolí bez ohledu na možnosti, odpočinek a volný čas.

Velice dobře mi do toho zapadá vaše horování pro alternativní domácí výuku, rušení povinné školní docházky a zpoplatnění nižších vzdělávacích stupňů. Nepohodlí a zoufalá situace ve státním školství totiž i průměrné žáky nažene do chřtánu školství soukromému a ty méně disponované postavíte k výrobním pásům prostě bez vzdělání.

Odporné. Nikdy nedošlo k odluce státu od soukromého sektoru, privát v této zemi pouze saje z veřejných rozpočtů a různí bílí koně, kam už počítám i vás, tomu vydatně napomáhají.

Ačkoliv jsem kdysi míval jiný názor, nyní už pevně doufám, že jednou se bude za přínos nebo škody společnosti tvrdě účtovat.
27. 03. 2012 | 18:43

pinkas napsal(a):

Skogen
Bílé koně viděti , brzy zemříti .
Tak to aspoň bylo ve snáři .
Takže už máš akorát tak čas si zařídit poslední věci a neprotahuj to . Socanů je i bez tebe až dost .
27. 03. 2012 | 19:41

jahodové pole napsal(a):

pinkas

no ta Klasnová jako ministryně školství po Dobešovi, to by tedy byl gól
27. 03. 2012 | 19:42

starý kantor napsal(a):

Nevymýšlejte nové metody, držte se osvědčených postupů, nedělejte z dětí pokusné králíky!
Do školství přiveďte více mužů a dejte jim slušné platy. Kluci potřebují mužský vzor, hysterických a neurotických učitelek mají děti plné zuby.
27. 03. 2012 | 19:44

Drzá zrzka napsal(a):

starý kantor

Pokusné králíky dělají z dětí ještě před vstupem do školy mnozí rodiče. Škola pak není všemohoucí.
27. 03. 2012 | 19:50

Skogen napsal(a):

pinkas

jo, snář, to je ta pravá literatura pro exota tvého ražení.
27. 03. 2012 | 19:51

jahodové pole napsal(a):

na jiném blogu jistý Bunny napsal hezkou věc

Dítě je při vzdělávání partnerem a společnost je klientem.

Takže asi tak, nejde jen o dítě a jeho svobodu, ale společnost má právo do toho zasahovat a klást požadavky.

Nevidím důvod, proč by se po děcku nemělo něco chtít a mít na něj požadavky?

A že se naučí chodit a mluvit?

Chodit se naučí každé zvíře a kopytníci hned několik hodin po narození.
Je podezření, že to mají zvířata vrozené.
Stejně tak mluvení, lidé mají v mozku tzv. Brocovo centrum řeči, je to anatomický útvar na mozku, kdo se do něj praští třeba při úrazu, tak už nepromluví, i kdyby to před tím třeba 50 let uměl jak když bičem práská.
Zřejmě i to mluvení je vrozené. A žvatlají reflexně i děti hluché, které teprve po půl roce, když nemají zpětnou vazbu, tak přestanou.
Ten psycholog, nevím, nevím, jestli není právě produktem amerického školství.
Hlavně se umět prosadit, i když hlásám bludy.
27. 03. 2012 | 20:03

Občan napsal(a):

Ne, pane Šteffle,
malé děti se SAMY OD SEBE nenaučí skoro nic. Potřebují zkušenější vzory, jejichž chování si OBTISKUJÍ do paměti.
Důkazem toho jsou jak různé zanedbávané děti, tak "děti divočiny", které byly náhodou přijaty některým jiným zvířecím druhem a přežily tak dlouho, že byly objeveny.
Jak zanedbávané děti, tak "děti divočiny" vykazují po zbytek života neodstranitelnou retardaci a "divoké děti" většinou umírají v době puberty. Zanedbávané děti mají po celý život problémy s komunikací a se sociálním začleněním, divoké děti se obvykle nikdy nenaučí mluvit, číst, psát a s bídou přijmou základní civilizační návyky jako je používání toalety, lžíce, jídelní misky a ošacení.
Hlásáte dost nebezpečné nesmysly a zajímalo by mne proč.

Shodou okolností jsem se kdysi (už je to skoro 30 let) setkal s případem, kdy matka našeho kamaráda si ve čtyřicetipěti letech "opatřila dvojčata, která naprosto výchovně nezvládla. Děti v osmi letech měly slovní zásobu dvouletých batolat a mezi sebou se dorozumívaly vlastním jazykem, kterému vůbec nikdo nerozuměl. Nikdy nechodily do školky a prakticky se nedostaly ven z bytu kromě rocházek s matkou. S jinými dětmi nekomunikovaly vůbec a s dospělými krom pár slov jen posunky, citoslovci a tím, že je odtáhly tam, kde něco potřebovaly. Jinak byly čistotné, uměly se samy obléci, trochu malovaly, ale to bylo vše. Sociálně a intelektuálně byly absolutně zanedbané a de facto těžce mentálně retardované. Přišlo se na to náhodou, když měly jít do školy a matka požádala o odklad. Teprve potom se matka dostala pod dohled sociálky pedagogickopsychologické poradny a trvalo dva roky, než se děti socializovaly natolik, že byly schopny nastoupit do školy. V takřka deseti letech se staly prvňáky!!!!!

Takže děti se SAMY nenaučí nic, pokud se nemají podle čeho učit.
Jinak škol marického sektářského typu, které se Vám najednou začaly tak líbit, už tu máme poměrně dost - různé ty montessori, waldorf a podobné experimenty si může zaplatit kterýkoli rodič a stát je, bohužel, dotuje. Otom, jak jsou jejich absolventi úspěšní na SŠ a VŠ se majitelé pro jistotu moc nešíří.
27. 03. 2012 | 20:32

Skogen napsal(a):

Rhoda,

absolutně nechápu, proč by se měl Sladký nechat úkolovat. Svůj příspěvek si může začínat, čím on sám chce. Vy anebo Šteffl si to pak přečíst můžete a nemusíte.
27. 03. 2012 | 20:33

starý kantor napsal(a):

Jsem zvědav, jestli bude Dobeš trestně stíhán za celkový rozvrat českého školství a jaký díl odpovědnosti přijmou jeho náměstci.
Pokud nebude hrozit politickým představitelům postih za nezodpovědné vykonávání svěřené funkce, budou trpět jak jejich podřízení, tak i všichni občané.
27. 03. 2012 | 21:10

Dalibor Štys napsal(a):

QX starý kantor:

Spolu s muži by se do školství měly vrátit například: laboratorní pokusy včetně experimentů prováděných žáky, výuka jazyků osobami jazyky skutečně ovládajicícími, odpolední volnočasové aktivity, zejména sporty, školské týmové soutěže. A snížit rozsah povinných osnov. To už bychom na tom byli skoro jako za první republiky nebo jako ve Finsku http://en.wikipedia.org/wiki/Education_in_Finland

Jako moderní přídavek bychom mohli připojit nedabování filmů a televizních pořadů, které vede k přirozené výuce mluveného cizího jazyka poslechem a zároveň psaného spisovného jazyka čtením titulků.

To se ovšem mělo stát před 22 lety, vývoj, bohužel, šel jiným směrem. Spekulovat o příčinách je možné, navhuji thesi, že v pásmu Vladivostok - Dakota odvážní a čestní muži odcházejí na západ. U nás v letech 1968+ odcházeli a odcházejí ve zvláště významné míře
28. 03. 2012 | 05:35

Dalibor Štys napsal(a):

QX Občan:

Viz moje odpověď starému kantorovi. Pokud vám připadá současný výsledek českého školství dobrý, tak mně tedy ne. Naopak výsledek mnohem méně regulovaného a intenzivního skandinávského školství mi dobrý připadá. Tož tak ....

Vůbec, zamyslete se nad sebou. Na současném systému nemůžete najít nit suchou a zároveň obhajujete, kromě politiky, všechny jeho struktury. Ty ovšem nespadly z Marsu (Paroubek zas tak dlouho nevládnul). Vytvářejí je dnes už v převážné míře polistopadoví absolventi našeho vysokého, začasté i středního a základního, školství. Pokud se Vám jejich výsledky nelíbí, není to náhodou důsledek selhání právě toho Vámi hájeného českého školství. :-)

Přeji mnoho zdaru při sebezpytování.
28. 03. 2012 | 05:48

Xaver napsal(a):

QX
Někdy začátkem puberty se u mně probudil zájem o sex. Poznal jsem od té doby ještě hodně učitelů a profesorů. Žádný z nich ale při výuce můj přirozený zájem nevyužil a nepřevedl své znalosti do sexuálně přitažlivé formy. Škoda, že nečetli tento blog. Jedinou výjimku jsem zažil, když jsem byl jako host na svatbě v kostele. Pan farář vysvětlil snoubencům, že mají před sebou období poznávání, při kterém, obdobně jako při záběhu, si musí vzájemně se pohybující části na sebe zvyknout a vymezit vůle.
28. 03. 2012 | 08:36

Skogen napsal(a):

Pane Štysi,

současný stav je výslednicí exhibování modernistických teoretiků-reformistů, kteří chrlí jedno rádoby opatření za druhým zcela bez reflexe potřeb praxe. Tyhle nadhozy autora blogu bohužel mají záměr přidávat pod kotel.

Devalvace školství je odrazem celkových polistopadových změn ve společnosti, kdy si z celého principu demokracie společnost vybírá jen práva a žádnou odpovědnost, čehož autor využívá, když tvrdošíjně tvrdí, že škola je tím, kdo má motivovat k výkonu, nově, že nemá motivaci překážet. Absolutní nesmysl a podpůrné argumenty jsou úsměvně. Tvrzení, že základní rozvoj psychomotorických a verbálních funkcí musí vyústit k seberealizaci v oficiálním vzdělávání, je stejně naivní, jako tvrzení, že z každých základů musí vyrůst kostel. Neplatí to tím spíš, čím rozdílnější jsou perspektivy uplatnění a zisku prestiže, čím je celý společenský systém demotivující sám o sobě . Je to problém celospolečenský a nelze ho zúžit jen na instituci školy. Žijeme v realitě cíleného rozvratu veřejných systémů. Při pokračování trendu pro veřejné školství není východiska. Šteffl je dostatečně inteligentní a nejspíš i informovaný, aby se v tomto mýlil. Stojí ale na opačné straně.
28. 03. 2012 | 09:07

gaia napsal(a):

Xavere

ale vy nakonec potvrzujete tezi toho psychologa, že dítě má puzení po poznávání a nakonec si vlastní aktivitou na vše přijde samo.
A že je schopné mnohdy do omrzení dělat pořád dokola jednu a tu samou činnost.
Nebo nemám pravdu, že jste si nakonec na vše přišel sám a jste schopen to stále a stále opakovat a procvičovat až k dokonalosti ?

(přesně jak to děcko na tom parníku, akorát místo otce nutíte k pomoci při procvičování cizí ženské)
28. 03. 2012 | 09:12

Skogen napsal(a):

Ještě k onomu indexu co by důkazu čtenosti :)

Je zde metodická chyba. Autor výzvu vizuálně nepřiřadil k obsahu článku, nýbrž k jedné z těch hlasovacích fičurek, které třeba já osobně v jeho textech jakožto pouhé interaktivní šidítko ignoruji vždy. Podstatný je obsah hlavního textu a zejména souvislosti.
28. 03. 2012 | 09:25

gaia napsal(a):

Skogen

to jsem také kritizovala minule, navíc mne to, coby čitatele docela uráží, podivuje mne, že se najde tolik ovcí, které mu to před příspěvek připisují.

Je to nelogicé a nic nevypovídající, podobně je to s testy .
Tam jsou nelogické a nicnevypovídající možnosti a východiska , leč to nese. 4500 za kus, nekupte to.
28. 03. 2012 | 09:30

Skogen napsal(a):

Gaia

s tou analogií k testům jste to trefila dokonale.
28. 03. 2012 | 10:05

Xaver napsal(a):

Gaia:
Máte pravdu. Od dokonalosti mě dělí jen krůček. Akorát si už nejsem jist, z které strany.
28. 03. 2012 | 12:47

Dalibor Štys napsal(a):

skogen:

Pokud je systém špatný, někdo ho stvořil.

Moc dobře se pamatuji na situace, kdy ČT vysílala titulkované pořady a můhj dědeček (který si rozhodně 50. léty ani normalizací nepolepšil) nadával. V jednom okamžiku byl pohodlný odejít a pak už bylo pozdě (uměl 4 jazyky, byl odborník, určitě by se uplatnil) a systém i nakonec taky sežvýkal, zpohodlnil. To oni jsou svou tehdejší pohodlností za současný stav zodpovědní. Takoví lidé byli a rozhodovali - a reprodukovali se - všude, ve všech institucích, na všech úrovních.

To se za socialismu dokonale povedlo a stále se táhne. Vražda - jinak to nelze nazvat - jazykového vzdělávání. To je základ, to ná s odřezává od kvalitních učebnic ve všech oborech, ba i od pochopení našeho vlastního jazyka. Také ten lze pochopit jen při pohledu, alespoň trochu, zvnějšku.

Manipulace člověka, který si neumí získat nezávislé informace, je pak tak sladce snadná. A také tento stav silně zkresluje smysl odborné kvalifikace, mnozí, kdo ji nemají, se ocitají v podstatně privilegivanějším postavení díky "pouhým" jazykovým znalostem. Naopak ti, kterým bylo dáno obojí, znechuceně odcházejí v situacích, kdy o nich profesionálně rozhodují kolegové ne tak kvalifikovaní. Je to takový začarovaný kruh, či spíše vír z jehož vrcholku neustále odlétávají ty nejrychlejší kapky.

Jen ať, prosím, nikdo neargumentuje nějakým navazováním na kvalitu a náročnost prvorepublikového školství. Ano, podobalo se dnešnímu finskému (viz výše), ale současné české se mu ani zdaleka nepodobá. A kdybychom se k němu vrátili - říkejme tomu převzetí finského modelu - byli bychom překvapeni, jak mnoho s postupů navrhovaných panem Šteflem by se využívalo. (Umíte anglicky? Přečtěte si ten odkaz.)
28. 03. 2012 | 12:58

Luba napsal(a):

A jéje!

Šteffl nám zmodral!
To má z těch manipulativních kvé-kvé, kvé-iks, ... ten se vybarvil, panečku!

Asi neví, že barvy mohou působit i rušivě. A odpuzovat.

Ráčiž nám navrátiti černobílé tiskoviny, óóó Přírodo/Bóóóže!
28. 03. 2012 | 13:36

Pepa napsal(a):

V tom dalším skrytém útoku na nebohé řadové české učitele akorát ještě chybí "k tomu nám dopomáhej SCIO":))
28. 03. 2012 | 13:54

gaia napsal(a):

Dalibor Štys

to nemyslíte vážně dávat za vzor čtyřkolejné prvorepublikové školství, kde možnost chodit na gymnázium nebo či i jen na měšťanku byla závislá právě jen na kapse rodičů.

A kde se děti kastovaly podle postavení otců.
28. 03. 2012 | 16:04

Skogen napsal(a):

D Štys

v té čistě věcné rovině blogu mám vůči autorovi a koneckonců i vůči vám jednu zásadní námitku. Když hovoříte o školství, vycházíte z podmínek superiorních a motivovaných žáků. Takových, kteří jsou návyky z domova, vzory a modely chování a hodnotami orientováni na vzdělávání a lze je dále motivovat. Taková je většina žáků výběrových škol.

Přirozený zájem ke vzdělávání, tak jak jej autor slovy jednoho z psychologů líčí, je možno srovnat s pracovními návyky dospělých, které při dlouhodobé nezaměstnanosti vyhasínají. Kdyby autorova hypotéza apriorně fungovala, nebylo by důvodu, proč by tomu tak být mělo a proč by i nadále nezaměstnaní nebyli stejnou měrou přirozeně vnitřně motivováni k práci.

S dětmi se to má podobně. Jestliže s nimi jejich blízcí od počátku nepracují na osobním rozvoji, bez ohledu na vrozenou inteligenci si nevytvoří návyky pro váš model vzdělávání, který se jeví být účinný jen při selekci vhodně motivovaných. Novodobá česká společnost si vzdělání příliš neváží a velmi často má o jeho účincích naivní představu jako o něčem, co lze bez ohledu na předchozí realizovat jen v rámci školní docházky. Autorovy texty žel takový mýtus notně povzbuzují.

Znovu opakuji, že problematika efektivity vzdělávání je problematikou celospolečenskou. Autorův přístup je pak obecně nevhodný, funkční jen u disponovaných žáků. Autor si toho při své inteligenci musí být vědom.
28. 03. 2012 | 17:47

Dalibor Štys napsal(a):

Skogen:

V té Skandinávii jsou po svém motivováni všichni. Všímněte si v popisu finského školství takových drobností jako: each week taking classes in art, music, cooking, carpentry, metalwork, and textiles." Prostě dává "the chance for each child to develop as a unique person ". Nejsem žádný idealista a vím o řadě problémů tam, ale úplně podivuhodné je, že při takové volnosti a de facto nenáročnosti zároveň projodu na výbornou nejnáročnějšími mezinárodními testy.

Uznávám, že k všeobecné pozitivní motivaci je u nás možná 30 let dlouhá cesta. 20 už jsme mohli ujít a zároveň mohlo být naše hospodářství v mnohem lepším stavu a mnohem více v českých rukách. Můžeme za to všichni a do značné míry osobně. Nejsou žádní oni, byli jsme to my.
28. 03. 2012 | 20:30

Dalibor Štys napsal(a):

gaia:

Asi mluvíte o jiné první republice :-)

Například ten můj dědeček byl syn vdovy po železničáři. Přesto vystudoval reálné gymnázium a vysokou školu. Mnozí jeho vrstevníci z měli rodiče řemeslníky či dělníky s vyšším příjmem na hlavu. Pravda, rodiče ho většinou propili a děti poslali do učení. Tak (možná horší) to bylo ostatně tehdy i v té Skandinávii.

Kastování bylo, ale byla to záležitost mnohme více společenská než ekonomická.

Ostatně i o několik generací dříve chudí Češi už studovali. Například na jezuitských kolejích, ty byly tehdy v každém větším městě a zachytily překvapivé množtsví talentů. Díky sítím farářů na každé vsi. Možná bychom lěi požádat jezuity o pomoc.
28. 03. 2012 | 20:39

Skogen napsal(a):

D Štys

to my ale přece máme ve výuce taky. Ani ta frázička o vývoji v jedinečnou osobnost není dnes už nikterak šokující.

Kdybyste jen s autorem blogu mohl strávit jeden dva měsíce na úplně normální základce, nejlépe v devátém ročníku, kdy se vážně řeší přihlášky na střední stupeň. V mnoha případech byste byl svědkem šokujícího nezájmu. Ne o látku, ale o vzdělání celkově. Proč se taky vzdělávat, když matka dělá v lahůdkách a dcera bude taky..
28. 03. 2012 | 21:27

Skogen napsal(a):

Poznámka

jezuitský seminář nebyla žádná procházka růžovým sadem, především šlo o disciplínu :)
28. 03. 2012 | 21:30

Dalibor Štys napsal(a):

Skogen:

Ad nezájem:
Souhlas, viz též moje odpověď gaie. A v tom je právě ten trik toho mnohem volnějšího, ale naprosto, už od pěti let, povinného skandinávského školství. Tam jsou do značené míry motivovány i uklízečky - a když nejsou motivovány, nepovažuje se to za hrdinství, ale za selhání. V takovém prostředí ministryně odstupují za chybné použití úřední nákupní karty byť došlo k okamžité nápravě, jakmile na to ta dáma přišla. Minimálně oficiálně to tak funguje, i když problémů je taky dost a občas je důvěra tamních lidí v jejich systém až směšná (Ostatně kdo tam nechce být, odchází, na světovém pracovním trhu se Skandinávci výjimečně dobře uplaňují.) Nemůžu říci, že před 20 lety jsem jejich cestě úplně věřil, ale teď rozhodně ano.
U nás v mnohém jsme pořád v té první republice, kdy sociální prostředí determinuje budoucí sociální pozici. Ale není to nedostatkem vzdělávacích příležitostí, těch je spíš přebytek. BTW: Zažil jsem naprosto demotivující učitele na venkovském osmiletém gymnáziu, kde se právě scházejí konsolidovaní a motivovaní žáci. Takže ten náš systém je tak nějak špatný vcelku skrznaskz.

Ad Jezuitská kolej: Drsný systém na těch kolejích byla cesta jak dostat talenty ze stereotypů jejich domácího prostředí. To ovšem dnes už nefunguje, nebo si dovedete představit, že v dnešní společnosti vytáhnete někoho ve 12 letech z rodiny a zavřete do 20 let do kláštera? Nehledě na to, že to zas bylo jen pro ty talenty. Podobně fungovalo i anglosaské školství. To byly systémy optimalizované na 17. - 19. století, 2. pol. 20. století byla nastavena na zrovnoprávěnění školství, u nás to ale shodou různých okolností dost fungovalo už mezi válkami.
(Právě) dnes, kdy je na školství dost peněz - jen je alokovat namísto jiných veřejných výdajů - nejlépe fungují samomotivující skandinávské systémy a to i ve vztahu k vytváření hospodářeké stability. To, že se je u nás nepodaří zavést, neznamená, že to není pravda.
(Ostatní státy se od skandinávských naučily danit, odpovídající veřejné služby ale neposkytují.)
28. 03. 2012 | 22:08

gaia napsal(a):

Dalibor Štys

tak vaši odpověď už vůbec neberu.
Že dělníci a řemeslnící byli vesměs opilci a proto jejich děti nestudovaly svědčí o vaší omezenosti a elitářské přezíravosti.

Ono to bylo úplně jinak a pamětníci ještě žijí, já slyšela od své babičky , matky a tchýně něco úplně jiného.

A hlavně by mi vadila ta čtyřkolejnost.
29. 03. 2012 | 08:28

gaia napsal(a):

a v příspěvku níže píšete
U nás v mnohém jsme pořád v té první republice, kdy sociální prostředí determinuje budoucí sociální pozici.

což si dle mého protiřečíte v té chvále prvorepublikového školství.
Zrovna pro toto bych to prvorepublikové školství vůbec nechtěla.
Ta čtyřkolejnost a selekce již od první třídy, to mi vadí.
Dále dívčí a chlapecké školy, školy pro ženská povolání, dívčí gymnázia, dnes již absolutně v Evropě nepřijatelné.

selekce selekce selekce.

Dle pohlaví, původu, postavení rodičů, jejich materiálních možností, město , venkov. Pořád jen selekce a selekce.
29. 03. 2012 | 08:34

Dalibor Štys napsal(a):

Gaia:

Víte proč ve Skandinávii mají prohibici? Protože alkoholismus způsoboval neřešitelné sociální problémy, zejména v nízkopříjmových skupinách. S těmi pamětníky to, tedy, ehm, dost složité. Kolik že jim je let? 80? Kdyže se narodili? Kolikže toho za první republiky prožili?

Můj příspěvek byl spíše přitakáním Skogenovi. Máma prodává v lahůdkářství tak já budu taky, co bych se snažila. Sociální determinace, to je přesně to, co se musí rozbít, pokud chceme mít výchovu, která využije kapacitu každého dítěte. Ale on a objektivne existuje.

Na úrovni 13+ už musíte mít segregaci/specializaci, jinak to dnes nejde (a nešlo to ani dřív). Už jenom proto, že poznatků a společenských rolí je mnoho a když chcete mít pro všechny jednu sadu, mnohé z toho nejpodstatnejšího opominete a prakticky nic nevysvětlíte to takové hloubky, abyste pro věc zapálili. Takže to nebude nikdo, rozumějte vůbec nikdo, dělat dobře. S tím js spojena ztráta motivace žáků i učitelů. Zdánlivě nejlepší by byla specializace v rámci jedné, třeba velké, školy. Jenže u skupin nad 100 lidí zákonitě natupuje byrokratizace a ta veškerou iniciativu spolehlivě zahubí.

On lidský mozek a lidská společnost mají také své materiální limity a determinanty.
29. 03. 2012 | 09:48

gaia napsal(a):

kdo se narodil ve 20, letech, chodil do školy za minulé republiky, takových lidí žije ještě několik tisíc.
Že by chudí byli chudí, protože všechno propili, je pěkná demagogie.
Prvorepublikové školství bylo selektivní hned od počátku a ne až 13+
a jezuity nebudu komentovat už vůbec
29. 03. 2012 | 13:19

Dalibor Štys napsal(a):

Kdo se narodil ve 20. letech, tomu je 90 a už si toho moc nepamatuje. Navíc moje zkušenost je, že jen nejsilnější povahy v tomto věku neopakují to, co slýchali po většinu života. Což bylo, například, že prvorepublikové školství bylo od počátku segregované. Nebylo.

Že mezi dělníky je společensky obtížné nezajít po šichtě do hospody taky není žádné tajemství.

V době jezuitských kolejí by všichni dávno vymřeli, kdyby měli takovou představu o vzdělání a společenském uplatnění jako dnes. Ale spousta talentů byla podchycena, tak, mimochodem, vznikla vzdělanecká vrstva která posléze způsobila české národní obrození.

To, že se vám něco nelíbí, ještě neznamená, že to není pravda.
29. 03. 2012 | 14:52

Skogen napsal(a):

Pane Štysi

takto s mnohým souhlasím. Když se však vrátím k autorově vizi, jako účinná bych jeho, spíše tušená než navrhovaná opatření uvnitř školského systému, vnímal právě možná jen u téměř zaniklé internátní formy studia. On ovšem zdůrazňuje pravý opak - podporu domácího vzdělávání, zpochybnění smyslu povinné školní docházky, dobrovolnost... V současných podmínkách vyjma výběrové školy cesta do pekel. Tam ovšem, vědom si faktu, že cílevědomí a ctižádostiví žáci se typicky (sebe)vzdělávají spontánně a mimoškolně, kdy škola opravdu především pouze nabízí cesty k řešení, to fungovat může. Obecně ovšem ne. Při snaze napasovat takový princip na celkový rámec, bych musel předpokládat spíše ty nízké motivy.

Ještě jedna věc - regionální školství - redukce počtu základních škol a soustředění žáků do velkých škol ve větších městech. Berte prosím ohled na dětskou psychiku. Uvržení dětí z vesnic a menších obcí do anonymního a neznámého prostředí, mnohdy už značně vzdáleného místu bydliště, je bezpochyby velkým zásahem do života jak dítěte, tak celé rodiny. Na nižším stupni velmi nevhodné, navíc by dítě trávilo mimo své prostředí nejméně 3/4 denní fáze, v prvních letech tedy změna šoková.

Co se týče potřeby specializace, souhlasím a domnívám se, že jemnější a důslednějšî rozdělení by bylo vhodné. Ale spíše než slučováním škol úpravou vzdělávacích stupňů.
29. 03. 2012 | 14:54

mb napsal(a):

dá se napsat "QXˇ a přesto blufovat ...
30. 03. 2012 | 00:12

gaia napsal(a):

mb

ale dvojková soustava si myslí, že má vše pod kontrolou.
30. 03. 2012 | 13:43

Petr napsal(a):

QX
Nelze než s článkem souhlasit. Naše děti měly taky o vědění všeho druhu zájem než začaly chodit do školy. Postupem času začal zájem upadat a pěkně krásně se začaly poslušně přizpůsobovat systému. A tam, kde se přizpůsobit nechtějí, přichází tresty. Známky, psychologové - hlavně nevybočovat.
Ale jak z toho ven?
02. 05. 2012 | 20:30

Eržika napsal(a):

QX
Souhlasím s Vašimi myšlenkami jak v tomto článku, tak i v jiných médiích. Vidím to ještě jasněji - dítě přešlo z prvního alter stupně na druhý. Během pár měsíců zcela změnilo taktiku - naučím se pouze to, co řekne učitel, učiteli neodporuji, mlčím...
20. 02. 2014 | 17:44

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy