Svoboda učení - část IV.

25. 04. 2012 | 20:43
Přečteno 5642 krát
Máme se o vzdělávání učit od Komenského? Nevěděli o tom jak své děti vzdělávat lovci mamutů víc?

Další z článků amerického psychologa Petera Graye Profesor Peter Gray
Profesor Peter Gray
z blogu http://blogs.psychologytoday.com/blog/freedom-learn

část I. zde, část II. zde, část III. zde

Text přeložil Jiří Košárek.


Děti se vzdělávají samy III: Moudrost lovců a sběračů

Jak se děti lovců a sběračů vzdělávají bez škol.

Po statisíce let, do doby, než bylo vynalezeno zemědělství (před pouhými 10 tisíci lety), jsme všichni byli lovci a sběrači. Naše lidské instinkty, včetně instinktivních způsobů učení, jsme získali v kontextu tohoto způsobu života. A proto je přirozené se v této sérii o způsobech dětského samovzdělávání zeptat na otázku: Jak se děti lovců a sběračů učili to, co potřebovali, aby se z nich v rámci jejich kultury stali platní dospělí?

V druhé polovině 20. století antropologové objevili a pozorovali mnoho skupin lidí - v odlehlých částech Afriky, Asie, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Ameriky a jinde - kteří udržovali způsob života lovců a sběračů, téměř nedotčeni moderními způsoby. Ačkoliv měla každá studovaná skupina jiný jazyk a jiné kulturní tradice, tyto různé skupiny byly v mnoha základních ohledech podobné, což nám umožňuje mluvit o „způsobu života lovců a sběračů“ v jednotném čísle. Lovci a sběrači žili v malých kočovných skupinách (v počtu 25 - 50 lidí), rozhodovali demokraticky, měli etický systém, který byl založen na rovnostářských hodnotách a na sdílení, a měli bohaté kulturní tradice, které zahrnovaly hudbu, umění, hry, tance a příběhy.

Abychom doplnili to, co jsme našli v antropologické literatuře, před několika lety jsme spolu s Jonathanem Ogasem (tehdy ještě studentem) kontaktovali několik antropologů, kteří žili s lovci a sběrači, a požádali jsme je, aby vyplnili dotazník o jejich pozorováních života dětí. Devět z nich ochotně náš dotazník vyplnilo. Studovali celkem šest různých kultur lovců a sběračů - tři v Africe, jednu v Malajsii, jednu na Filipínách a jednu na Nové Guineji.

To, co jsem se z mého studia i z našeho dotazníku dozvěděl, bylo překvapující svou konzistencí. Zde se pokusím shrnout čtyři závěry, které jsou podle mého názoru nejvíce relevantní z hlediska samovzdělávání. Při popisu budu používat přítomný čas, přestože mnoho činností i celých kultur bylo v posledních letech kvůli zásahům z „vyvinutějšího“ světa v jejich okolí zničeno.


1. Děti lovců a sběračů se toho musí naučit obrovské množství, aby se z nich stali úspěšní dospělí.

Bylo by chybou si myslet, že vzdělávání není pro lovce a sběrače příliš důležité, neboť se toho nemusí moc učit. Ve skutečnosti se toho musí naučit opravdu hodně.

Aby se z chlapců stali úspěšní lovci, musí se naučit zvyky dvou až tří set různých druhů savců a ptáků, které jejich skupina musí lovit. Musí se naučit, jak tuto zvěř vystopovat podle těch nejmenších stop, musí být schopni perfektně vyrobit náčiní pro lov, jako jsou luky a šípy, foukací šipky, smyčky nebo sítě a musí být v používání tohoto náčiní neskutečně zdatní.

Aby se z dívek staly úspěšné sběračky, musí se naučit, které z nespočtu nejrůznějších kořenů, hlíz, ořechů, semen, ovoce a porostů jsou v jejich okolí jedlé a výživné, kdy a kde je najít, jak je vykopat (v případě kořenů a hlíz), jak efektivně získat jedlé porce (v případě obilí, ořechů a různých rostlinných vláken) a v některých případech jak je zpracovat tak, aby se staly jedlé a výživově hodnotné. K tomu jsou potřeba jak fyzické dovednosti, zdokonalené po letech tréninku, tak schopnost pamatovat si, používat, přidávat a měnit obrovskou zásobu kulturně sdílených, slovně předávaných vědomostí o jídle.

Ještě k tomu se děti lovců a sběračů musí naučit, jak se pohybovat po obrovských lovištích, jak stavět chýše, rozdělávat oheň, vařit, odrážet predátory, předpovídat změny počasí, ošetřit zranění, léčit nemoci, asistovat při porodu, starat se o malé děti, udržovat v jejich skupině harmonii, vyjednávat se sousedními skupinami, vyprávět příběhy, skládat hudbu a angažovat se v různých tancích a rituálech jejich kultury. Jelikož je zde velmi málo specializace nad rámec mužů jako lovců a žen jako sběraček, každý člověk musí nabýt značnou část celkových vědomostí a schopností dané kultury.


2. Děti se toto všechno naučí, aniž by je někdo učil.

Ačkoliv se toho děti lovců a sběračů musí naučit ohromné množství, lovci a sběrači nemají žádné školy. Dospělí nestanovují žádné osnovy, ani se nesnaží děti k učení motivovat, dávat jim lekce nebo sledovat jejich pokrok. Když se jich zeptáte, jak se děti učí to, co potřebují znát, dospělí odpoví slovy, která v podstatě znamenají toto: „Učí se samy díky jejich pozorování, hrám a prozkoumávání.“ Občas může dospělý nabídnout radu nebo předvést, jak něco dělat lépe, jako je ostření šípů, ale tato pomoc je poskytnuta jen tehdy, pokud si ji dítě jasně přeje. Dospělí neiniciují, neřídí ani nezasahují do dětských aktivit. Dospělí neprojevují nejmenší starosti o vzdělání svých dětí. Tisíce let zkušeností jim dokazují, že děti jsou experti v samovzdělávání (viz například: Y. Gosso et al. (2005), „Play in hunter-gatherer societies.“ v A. D. Pellegrini & P. K. Smith (Eds.), The nature of play: great apes and humans. New York: Guilford).


3. Dětem je poskytnuto obrovské množství času pro hraní a zkoumání.

V odpovědích v našem dotazníku ohledně času, který děti stráví hraním, byli antropologové, kterých jsme se ptali, jednotní. Naznačovali, že děti lovců a sběračů, které pozorovali, měly volnost na hraní téměř celý, ne-li úplně celý den. Typické odpovědi byly následující:
• „Děti z kmene Batek měly volnost hrát si téměř celý den. Nikdo od nich neočekával vážnou práci, dokud nebyly plnoleté.“ (Karen Endicott)
• „Chlapci i děvčata z kmene Nharo měli celý den a každý den volnost na hraní.“ (Alan Barnard)
• „Chlapci z kmene Efé měli volnost hrát si téměř celou dobu do věku 15-17 let. Dívky, kromě několika málo záležitostí a starání se o malé děti, strávily hraním téměř celý den.“ (Robert Bailey)
• „Děti z kmene Kung si hrály od úsvitu do soumraku.“ (Nancy Howell)

Svoboda dětí lovců a sběračů následovat své vlastní zájmy je dle jejich rodičů tou nejjistější cestou ke vzdělání. Navazuje na princip rovnostářství a osobní nezávislosti, který převládá v kulturách lovců a sběračů a který je aplikován stejně pro děti i pro dospělé (viz například, S. Kent (1996), „Cultural diversity among African foragers: causes and implications.“ v S. Kent (Ed.), Cultural diversity among twentieth-century foragers: an African perspective. Cambridge, England: Cambridge University Press). Dospělí vnímají děti jako kompletní jedince s právy srovnatelnými s dospělými. Předpokládají, že děti se samy začnou zapojovat do činností skupiny, až budou vývojově připraveny. Není potřeba jim nutit něco, co dělat nechtějí.


4. Děti pozorují aktivity dospělých a poté je začleňují do svých her.

Děti lovců a sběračů nejsou izolovány od aktivit dospělých. Přímo pozorují vše, co se kolem nich děje - stěhování, stavění chýší, výrobu a opravy nástrojů a jiných pomůcek, přípravu jídla, péči o malé děti, zajištění předběžných opatření vůči predátorům, diskuze o politice, tance a oslavy. Někdy doprovázejí dospělé při cestách za jídlem a chlapci od věku 10 let často pozorují muže při lovu.

Děti nejenže tyto aktivity pečlivě sledují, ale také je začleňují do svých her, díky čemuž v nich získávají praxi a zdatnost. Jak rostou, jejich hry se postupně stávají více a více reálnou věcí. Neexistuje ostrá hranice mezi hravým a reálným zapojením do aktivit.

Například chlapci, kteří jeden den chytají motýly pomocí svých malých luků a šípů, další den loví malé savce, které nosí domů na jídlo, následující den se připojují k mužům při jejich lovu. Chlapci i děvčata běžně staví chýše na hraní podle reálných chýší, které staví jejich rodiče. V odpovědi v našem dotazníku Nancy Howellová podotkla, že děti z kmene Kung běžně staví celou vesnici na hraní několik stovek metrů od reálné vesnice. Vesnice na hraní se poté stává místem, kde mohou děti předvádět scény, které pozorují mezi dospělými.

Respondenti našeho výzkumu zmiňovali mnoho dalších příkladů aktivit dospělých, které děti při hrách napodobovaly (vykopávání kořenů, rybaření, vykuřování dikobrazů z nor, vaření, péči o malé děti, šplhání po stromech, stavění žebříků, používání nožů a jiných nástrojů, vytváření nástrojů, nošení těžkých předmětů, stavění raftů, zakládání ohně, obrana proti predátorům, napodobování zvířat (způsob, jak zvířata identifikovat a naučit se jejich zvyky), skládání hudby, tancování, vyprávění příběhů a hádání). Jelikož se všechny tyto hry odehrávají ve věkově promíchaném prostředí, malé děti se neustále učí od starších.

Nikdo nemusí děti přesvědčovat, aby toto všechno dělaly. Dělají to přirozeně, protože, stejně jako každé jiné dítě, netouží po ničem jiném více, než vyrůst a být stejně úspěšné jako dospělí, které vidí okolo sebe. Jejich touha vyrůst je silnou motivací, která, spojená s potřebou hrát si a prozkoumávat, zajišťuje, že děti budou neustále trénovat schopnosti, které potřebují, aby se z nich stali úspěšní dospělí.


Jakou důležitost mají tato pozorování z hlediska vzdělávání v naší kultuře?

Naše kultura je samozřejmě velice odlišná od lovců a sběračů. Můžete jistě pochybovat o tom, že lekce o vzdělávání, které se naučíme od lovců a sběračů, mohou být efektivně aplikovány v naší současné kultuře. Pro začátek, lovci a sběrači nemají čtení, psaní ani aritmetiku. Možná že přirozené, sebemotivující způsoby učení pro tyto tři věci nefungují. V naší kultuře je na rozdíl od kultury lovců a sběračů nespočet různých dovedností a vědomostí, které děti mohou nabýt, avšak je nemožné, aby tyto dovednosti pozorovaly v každodenním životě dospělých. Děti jsou z velké části segregovány od pracovního světa dospělých, což snižuje jejich možnosti vidět, co dospělí dělají, a začleňovat tyto aktivity do svých her.

Přesto se v následující eseji pokusím ukázat, že ty stejné přirozené způsoby učení, které fungují tak dobře u lovců a sběračů, opravdu fungují stejně dobře u našich dětí, pokud jim poskytneme vzdělávací prostředí, které dovolí těmto způsobům fungovat. Následující esej, kterou publikuji 13. srpna, bude o škole ve Framinghamu ve státě Massachusetts, kde se za posledních 40 let děti a dospívající s neobyčejným úspěchem vzdělávali sami pomocí samořízených her a prozkoumávání.

Zůstaňte na příjmu.



Článek v originálním znění naleznete na blogu Petera Graye.



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

gaia napsal(a):

tuhle dávali přírodovědný film o lovcích a sběračích z pouště Kalahri, kmen Sanů se tam uživí lovem a sběrem a vůbec nic nepotřebují, chodí nazí a vše si najdou v přírodě. Každý člověk však musí platit daně a proto vláda rozhodla, že to sběračství je projeven zaostalosti a děti se musí vzdělávat.
dostali trička a aktovky plné krámů a jsou celý týden v internátní škole a jezdí domů jen na prázdniny.
Ve filmu ukazovali, jak ty oblečené děti s taškou plnou krámů přijedou do pouště za svými nahými rodiči a vůbec si neumí nic obstarat a místo aby něco odkoukali, tak si tam jedna holčička hrála s panenkou Barbie za katusem.

Vypadalo to bizardně. Kdoví, jak se ty děti těch Sanů v té internátní škole učí a jestli v té rozvojové zemi ty učitele zajímají metody nějakého Amíka?
25. 04. 2012 | 21:07

Občan napsal(a):

Lovci a sběrači samozřejmě MAJÍ školy.
Jsou jimi skupiny dospělých, které sebou berou děti na lov, sběr a za jinou prací, a ukazují jim a vysvětlují, co a jak se mám, nemá, musí a nesmí dělat.
Výuka je dost přísná, protože jakákoli materiální škoda znamená pro dospělé značnou práci navíc. Nemluvě o tom, že v takové přírodní škole není nejpřísnějším trestem pohlavek nebo výprask, ale smrt uštknutím, sežráním, otravou nebo pádem někam.
Kromě toho je výuka nepřetržitá, protože děti se účastní práce a zábavy dospělých kdykoli jsou vzhůru. Navíc se začínají učit, sotva umějí chodit.
25. 04. 2012 | 21:41

Občan napsal(a):

To Gaia:

Dopadne to jako při podobném experimentu kanadské vlády na Baffinově ostrově přes padesáti lety. Katastrofou a kulturní genocidou Sanů.

V Kanadě to zkusili stejně jako v Lesothu (což je jinak docela rozvinutý stát, nikoli rozvojová země) - nastěhovali Innuity do montovaných RD, děti poslali do internátních škol, postavili tam letiště, rozdělili motorové skútry a dospělé přiměli pracovat v rabárnách.
A pak nastala tragédie - děti byly nešťastné, když přijely domů, s rodiči si nerozuměly, dospělí i děti začali trpět nemocemi, které do té doby vůbec neznali, raketově vzrostla úmrtnost ve všech věkových kategoriích, objevily se sebevraždy, alkoholismus a narkomanie.
Po cca 15ti letech vláda naštěstí experiment ukončila, od hospodářského využití Baffinova ostrova uspustila a Innuity nechala žít "postaru". Protože to netrvalo ani jednu generaci, nebyly škody definitivní a dnes část Innuitů žije tradičně a část "moderně". Snad se v Lesothu najdou rozumní lidé, kteří včas přijdou na to, že Sany ničí.
25. 04. 2012 | 21:54

Karel Mueller napsal(a):

Občan:

Co jste v předchozím příspěvku popsal je nejpřirozenější proces učení od vzniku nižších savců. Máme to stále v sobě, civilizace existuje stovky generací (ne všude), Vámi popsaný proces probíhal miliony generací od vzniku savců.V průmyslové civilizaci to bohužel jaksi nejde :-).
26. 04. 2012 | 00:28

Karel Mueller napsal(a):

Pane Šteffl,

co jste napsal je samozřemě pravda.

Ale mnohokrát jsme si řekli, co je cílem výuky: Dostání jednotlivých složek inteligence na co nejvyšší úroveň a naučit se myslet analyticky a systémově. Je řada cest, jak toho dosáhnout. Takový klučina chodící od 5 let s otcem na lov by možná strčil většinu matfyzáků na testech inteligence v položce představivost do kapsy.

Mnohokrát jsme debatovali o vyváženosti mezi drilem a hrou. Hra rozvíjí kreativitu, dril ji zabíjí. Ovšem bez drilu ony položky na požadovanou úroveň prostě nedostanete. A malé děti musíte k drilu přinutit (často i velké a nejen děti :-),).

Škola nestačí a ta mimoškolní aktivita je někdy ještě důležitější než škola. Kdo si v dětství nehrál s merkurem, tak z něho špičkový technik sotva vyroste. Nebo kdo v 5. třídě neměl zálibu v řešení různých logických úloh, hlavolamů apod., tak se z něho matematik stát nemohl. To víte sám :-).
26. 04. 2012 | 00:45

Vývojář napsal(a):

Pokud platí, že děti pozorují aktivity svých rodičů, hrají si na ně a tak se učí. potom jsme ovšem minimálně po další generaci v pr... Dnešní mladí vidí jako akltivitu dospělých
A/ vyjebávání se sociálními dávkami, předstírání invalidity, drobné kradení
B/ u bohaté vrstvy vyjebávání se státními dotacemi a zakázkami, podvody a tunelování.
c/ ta nepatrná vrstva která vidí rodinu poctivě pracovat se poučí že je to cesta do bídy a že takto se to dělat nedá - tyto kořínky jsou škodlivé
26. 04. 2012 | 07:13

Dalibor Štys napsal(a):

viz moje oblíbená stránk Education in Finland (zdravím z Norska) http://en.wikipedia.org/wiki/Education_in_Finland. Přes všechnu tu volnost a mimoškolní aktivity jsou finské děti nejlepší z Evropanů v testech PISA.

Jsem, jako vždy, překvapen, jak Seveřani všichni dodržují pracovní dobu a jak si dovedou říci tak teď už víte všechno a poradíte si sami, já jdu dělat svou práci. Čech by zůstal okounět a radit, pak by všechno dohánel o víkendu. Ve výzkumném ústavu, kde zrovna jsem, nemají oddělení ale samostatné vědce, kteří se dávají dohromady na jednotlivé projekty. Po ně se snaží využít vybavení, které je k dispozici. Samozřejmě podávají především projekty na než mají znalosti, případně si pozvou někoho, kdo má ty chybějící. O jiné projekty nežádají a také mezi sebou nesoutěží, to si nechávají na víkendy a považují to za zábavu.

U nás se děti okoukáváním učí například vyplňovat třídní knihu a jiné výkazy, pochlebovat řediteli, bát se inspektora... a samozřejmě tomu, že kdo se fláká, nekonec stejně proleze. A nejen to, úroveň se mu nakonec přizpůsobí.

Severský přístup ale v hustěji zalidněných zemích nejspíš nefunguje. Ty se bez byrokracie neobejdou. Ostatně, kolegyně odsud jako příklad odporné byrokracie uváděla University of Wisconsin.
26. 04. 2012 | 07:18

Dalibor Štys napsal(a):

Vývojář:
Moje řeč. Ovšem není to věc zdaleka jen dneška, ale generační zátěž. Po pravdě nejvíce z doby normalizace, která se velmi podobala stavu Evropské unie (ale, viz výše, i třeba USA) po roce 2000.
26. 04. 2012 | 07:22

gaia napsal(a):

http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=708067
možná, že bude konec finského hospodářského zázraku a úspěchu v testech PISA. Vždyť i Breivik je absolventem finského školství.
26. 04. 2012 | 08:32

Tik Tak napsal(a):

Najatých 800 úředníků, kteří budou opravovat písemné práce z Aj a Čj u státní maturity, které mají státním úředníkem danou podobu, musí být psány rukou. Najatý státní úředník, který vše řeší přes maily a psané písmo viděl naposled někdy v dětství na základní škole, nebude mít zájem ani chuť po někom něco luštit. Tudíž ti, kteří nemají dost dobře čitelné písmo uhlazené holčičky, budou velmi znevýhodněni, státní úředník po nich nebude nic luštit a jejich práce prostě vyhodí z kola.
Co naplat, že autor doporučuje psát všemi 10, že psaní na počítači považuje za podmínku přijetí do práce,že se v praxi rukou nic nepoíše ani nevyplńuje.
Směřování školy určuje státní úředník.
Státní úředník u státních maturit vyžaduje napsat rukou text o určitém počtu stránek a přes to vlak nejede.
Školství se musí přizpůsobit státnímu úředníkovi, nikoli potřebám praxe, či snad , nedejbože , přímo dítěti.

A čím víc žáků bude vyhozeno z kola, čím méně dětí dostane maturitu z malicherných důvodů, tím méně se lidí dostaví na pohovor, kde bude potřebná maturita a autor bude mít méně starostí s konkursem.
Ve státní správě budou moci pracovat jen vyvolení a problém s konkursy bude navždy vyřešen.

Co na tom, že učitelé ztratili po 2 roky spoustu času a energie dojížděním na školení a prozkušování, aby získali certifikát, že jsou oprávněni samostatně testy hodnotit.
800 státních úředníků čuchají možnost, jak si přivydělat a v rámci pracovní doby ještě dostat kšeft navíc.
učitelé si mohou své pracně získané certifikáty strčit do záchodové mísy.
Dostávají se tak do nesvéprávné role poskokůp státních úředníků.
Musí uspokojovat jejich choutky, které se však mění co rok.Tudíž jsou velmi nevyzpytatelné.

Kdyby je zajímali nějaké americké trendy, stejně jim hrozí, že jim to státní úředník zakáže.
26. 04. 2012 | 08:39

Milan V napsal(a):

Dr. Gray popsal zcela samozřejmý způsob výuky,
tak se například učili moji doktorandi, prostě pracují s Vámi v laboratoři, vše okoukají,
diskutují s Vámi (teď už spíše vše okoukají od mých bývalých doktorandů), píšete dohromady publikace. Tak probíhá vědecká výchova z experimentální fyziky.
Nic nového pod sluncem.....
26. 04. 2012 | 11:54

Karel Mueller napsal(a):

Milan V:

Takový doktorand z experimentální fyziky musí mít odpovídající znalosti z matematiky, obecné fyziky a fyzikální oblasti, na kterou se zaměřil a to velmi dobré. Jinak vcelku nemá o čem debatovat.

inými slovy, doktorandi (ti skuteční) nejsou žádní studenti, jsou to kolegové školitele (kteří ho mohou i převyšovat), která seznamuje se svojí úzce zaměřenou oblastí.
26. 04. 2012 | 12:32

šťoura napsal(a):

vzhledem k tomu, že člověk má tzv. druhou signální soustavu (- druhá signální soustava - člověk dokáže reagovat na abstraktní podměty jako na konkrétní podmět)
je u něj důležitý systém verbálních poznatků.
A ty se odkoukat, odpozorovat a odnapodobovat nedají.

jelikož systém poznatků důležitých k přežití je u přírodních národů odrazem reality a spadá převážně do 1. signální soustavy(- signály, které jsou odrazem reality (chemické, fyzikální a biologické) = první signálnísoustava - základ konkrétního myšlení)

pak to vyučování verbálních dovednostá a návyků není tak jednoduché, jak si představuje uvedený psycholog a jeho obdiv k výchově lovců a sběračů dost těžko chápu.
26. 04. 2012 | 12:43

Bazzy napsal(a):

Nádherný seriál, díky blogere ... :)
Spoustu dobrých věcí jsme zapomněli ve starých časech a bude fajn se pro ně vrátit ...
26. 04. 2012 | 13:45

Milan V napsal(a):

pro Karla Muellera a šťouru

s doktorandy to byl příklad z jednoho konce,
teď uvedu příklad s učením mé třetí vnučky (budou jí 2 roky).
Základní návyky (samostatně dobře jíst, nočník, chování k zvířatům-máme štěně a rostlinám), to se zase ideálně naučí odpozorováním (takže se někdy třeba s jídlem musíte přemoci a musíte s ní stolovat ne ve spěchu a jako s dospělým, musíte jí ukázat jak Vám hrozně chutná co je dobré a jak jiné je zase fuj...
Samozřejmě výuka není vždy jednoduchá, teď řeším, jak vysvětlit (opět ne definicemi ale odpozorováním) mé nejstarší vnučce kompas, ten ji fascinuje.
A celý citový život je abstraktní (ad štoura) a ten se právě nejlépe rozvine odpozorováním...
Ale souhlasím s vámi, že to není jednoduché
26. 04. 2012 | 13:53

šťoura napsal(a):

Milan V

vůbec jste nepochopil, co je druhá signální soustava.

Abstrakce, symboly, podmiňování.

vaše vnučka stále zkoumá realitu, jako ti lovci a sběrači.

Ale jen s napodobováním by se určitě nedostala na Měsíc nebo k dalším planetám, nezkonstruovala by nový stroj či nevynalezla jiný druh energie, neobjevila bakterie či původce jiných nemocí....
26. 04. 2012 | 14:11

šťoura napsal(a):

a není vám dovné, že ti lovci a sběrači jsou pořád na tom samém stupni vývoje?

Pořád jen sbírají a loví a nikam dál se neposunuli.Dělají to pořád stejně.

Není to způsobeno právě špatnou výchovou a působením na děti?
Že to ti lovci a sběrači dělají špatně?

'Ze u nich nepěstují abstrakci a myšlení v pojmech?

Že jim sice ukáží ten kompas a nadrilují, že sever je tam , co ručička, ale už jim nevysvětlí, proč to tak je , neb vysvětlovat magnetismus napodobováním nebo vymyslet, že Země je kulatá, aniž by ji viděli z dálky, prostě nejde.

Ale už vidím Šteffla, jak oponuje, že to stejně nepotřebují k ničemu vědět, že to v životě nepoužijí. 'Ze jim bude v životě stačit jen otáčet se za střelkou.

Ale to pak se obávám, že lidstvo dopadne jak ti lovci a sběrači.
Sice přežije v městské džungli, ale to bude tak vše.
26. 04. 2012 | 15:01

šťoura napsal(a):

tedy Galieo galilei přišel na to, že je země kulatá dřív, než ji viděl z dálky, ale sběrači by na to přišli se svým myšlením, až když by ji viděli zdálky. abstrahovat neumí. Tudíž zde je něco špatně.
26. 04. 2012 | 15:04

Karel Mueller napsal(a):

šťoura:

Už jeden bezvýznamný filosof v pradávných dobách psal cosi o polidštění opice prací.

Má to jednu vadu na kráse: jak je mo možné, že ony sběračské tlupy mají lidskou inteligenci (nejsem si jist, ale asi ano), mají tedy onu "druhou signální soustavu", i když nežili nikdy jiným způsobem, než opičí stádo ...

Asi někde něco nevíme.
26. 04. 2012 | 17:01

Pepa napsal(a):

Nějak mám pocit, že jsme v mnohém poněkud dále než lovci a sběrači, čili jsme museli něco začít dělat jinak. Ale to už tady někdo napsal.

Mnohem silnější pocit mám, že toto vyndavání myšlenek z původního kontextu a jejich zasazování bloggerem do kontextu zcela jiného, tj. do představy, že my, tradiční učitelé, učíme blbě a myšlenkově przníme mládež důsledně vyžadujíce, aby něco uměla (výraz, že žák něco "umí" je totiž ve školních vzdělávacích programech přísně zakázaný!), má jediný cíl: přesvědčit národ, že bez produktů SCIO to prostě nejde!! Tedy toliko výdělek.

Jinak mladí se od dospělých učí pořád. A je to k zblití. Rodina je podle nich obtěžující přežitek a svoboda spočívá v nadbytku peněz a absenci jakékoli povinnosti a ohledů na druhé. Jestli bychom se měli od těch tzv. "primitivů" něčemu učit, tak nikoli bezduché nápodobě, ale sociálnímu cítění a vzájemné spolupráci bez pokryteckých zaklínadel o "týmech", "projektech" a "manažerech".
26. 04. 2012 | 19:44

šťoura napsal(a):

Karel Mueller
Chyba je určitě v tvrzení autora, přímo v celém odstavci č.2 a něco mi to připomíná, vztah ke vzděláíní u určitých skupin lidí i dnes.
Zřejmě celé americké školství nás má sytematicky vrátit do doby kamenné a někdy mám pocit, že se na tom pracuje i zde.
Např. zde jedním blogerem neustále vychvalované norské školství, včera u soudu s Breivikem zazněla z jeho úst kritika jejich školství, že proti němu protestoval. On, jeho absolvent.

Kopíruji z článku partii, která by mohla dát odpověď na vaše pochybnosti, pokud bychom je nechtěli smést ze stolu nějaou rasistickou poznámkou.
Bylo by chybou si myslet, že vzdělávání není pro lovce a sběrače příliš důležité, neboť se toho nemusí moc učit. Ve skutečnosti se toho musí naučit opravdu hodně.
Ačkoliv se toho děti lovců a sběračů musí naučit ohromné množství, lovci a sběrači nemají žádné školy. Dospělí nestanovují žádné osnovy, ani se nesnaží děti k učení motivovat, dávat jim lekce nebo sledovat jejich pokrok. Když se jich zeptáte, jak se děti učí to, co potřebují znát, dospělí odpoví slovy, která v podstatě znamenají toto: „Učí se samy díky jejich pozorování, hrám a prozkoumávání.“ Občas může dospělý nabídnout radu nebo předvést, jak něco dělat lépe, jako je ostření šípů, ale tato pomoc je poskytnuta jen tehdy, pokud si ji dítě jasně přeje. Dospělí neiniciují, neřídí ani nezasahují do dětských aktivit. Dospělí neprojevují nejmenší starosti o vzdělání svých dětí.

V tomto vidím příčinu, proč lovce a sběrači zůstali 20 000 let na stejné úrovni, jaká zde byla v době kamenné.
27. 04. 2012 | 07:52

Občan napsal(a):

To šťoura (7:52):

To je naprostý nesmysl.

Lovci a sběrači (tedy ti, kteří ještě přežívají na svobodě a nezničili jsme jejich přirozené prostředí) žijí tak jak žijí proto, že jsou tak šťastní a víc nepotřenují a nikdy nepotřebovali.
Pokud nepřijdeme my a nezačneme znásilňovat jejich kulturu a ničit jejich prostředí, tak oni žijí v optimálním světě. ve světě, kde mají věeho dost, kde vyvíjejí jen takové úsilí, které jim to dost zajistí a kde jim zbývá dost času na to si hrát, zpívat, malovat a věnovat se dětem.
PROČ by měli usilovat o něco navíc? K ČEMU by jim to bylo??? Nepotřebují na komunikaci počítače - mluví na sebe naživo a na dálkovou komunikaci mají bubny, oheň a rychlé nohy. Nepotřebují lékaře a frahé kliniky, protože mají lékárnu všude kolem sebe a na větší zásahy šamany. Nepotřebují asfaltové dálnice, protože mají pohodlné stezky, vyšlapané generacemi předků. A na nikom neparazitují!!!!!

To MY jsme nešťastní, to MY ničíme vše okolo sebe a jsme nenažraní. To MY pohrdáme jimi a závidíme jim jejich štěstí a svobodu. NÁS naše "civilizace" činí stále nesvobodnějšími a ničí i JEJICH štěstí.

A ještě jedna věc - ONI se nikdy nepřemnožili. MY ano.
27. 04. 2012 | 11:14

Občan napsal(a):

Ti z vás, co tu tvrdí, že lovci a sběrači nemají schopnost abstraktního myšlení - viděli jste vůbec někdy malby Austrálců?
Kdybyste je totiž někdy viděli, nemohli byste svůj nesmysl pustit z klábosnice. Ty malby jsou plné abstrakce! To NEJSOU realistické obrázky, otrocky obkreslující věci kolem sebe. Jejich malby vyjadřují emoce živočichů i neživých věcí pomocí abstraktních obrazců. Pomocí abstraktních obrazců umějí vyjádřit zdravotní stav sebe sama, živočichů kolem sebe.

Podobně se umějí abstraktně vyjadřovat VŠICHNI přírodní lidé. Pomocí abstraktních obrazců, do nichž po generace vtělují to, co vidí, slyší a cítí. To, k čemu se mnozí naši umělci propracovávají pomocí drog, je pro pohrdané přírodní lidi přirozeným způsobem vnímání a vyjadřování.

Takže, pánové a případné dámy - vyjadřujte se k tomu, o čem alespoň rámcově něco víte.
27. 04. 2012 | 11:23

Pepa napsal(a):

Občan: píšete celmi chytře (opravdu, bez ironie), rád Vás občas čtu, ale to, co dělají ti "divoši", to není umění, to je, jak píšete, přirozený způsob jednání, oni to namalují a věří, že se to stane, nebo nestane, to je jako když si vymaluju kancelář tak, abych se tam cítil dobře. Jsou to jiné cíle. Naše chápání umění je jiné, pro ně je to dosažení určitého cíle, pro nás estetické působení. Oni by vůbec třeba nerozuměli našemu humoru.

Chyba je, že my je znásilňujeme, jak píšete. Ale nechtěl bych být na jejich úrovni, já raději ten Matrix:)))
27. 04. 2012 | 12:13

šťoura napsal(a):

Občan

oni se nikdy nepřemnožili, neboť pokud někdy viděli plíseň, tak je vůbec nenapadlo, zda by nemohla být léčivá.
Kdybychom my neměli antibiotika, tak bychom se také nepřemnožili.

A ty obrazy, ty jsou na úrovni malých dětí. Kreslí jen co je nápadné na první pohled, žádné detaily, modernímu člověku se to pak zdá abstraktní.
Podobně kreslí i vycvičené opice a sloni.

ale dobře to napsal KM

že práce polidštila opici.

Pokud budeme dětem vtloukat do hlavy, že se musí pořád jen bavit nebo dělat jen co sami chtějí, tak ty lovce sběrače zase zpětně doženem.
Spoiusta lovců a sběračů je i v moderním světě, sběrem železa a cizího majetku se živí právě ti, kteří mají ke vzdělání svých dětí stejný přístup, jako v odstavci č. 2, který je mnou ještě překopírován.
27. 04. 2012 | 12:53

Karel Mueller napsal(a):

šťoura:

Píšete hezky a výstižně jste to uzavřel :-). snad bych tomu dodal tolik:

Zkušenosti z lovu se zcela jistě promítnou na rozvoji představivosti, jak jsem výše napsal, zkušenosti sběračů určitě vedou k rozvoji paměti. Ale poznatky sběračů stojí na empirii, asi si nejsou schopni uvědomovat souvislosti. V ostatních položkách se jejich inteligence od zvířecí asi (to asi zdůrazňuji, abych předešel emocím) příliš neliší. Dnes už se ví, že vyšší savci mají vědomí a inteligenci několikaletých malých dětí. Jako jeden postřeh ke svým doměnkám bych uvedl třeba eskymáky, kteří mají asi 15 slov pro vodu, ale chybí jim slovo pro obecné označení vody.

O vědomí a schopnostech zvířat toho víme dost málo, některé věci asi nelze vůbec vývojovou teorií vysvětlit. Třeba ptáky stavící si hnízda velmi důmyslným postupem, onehdá jsem četl, že tuším pěnkava si umísťuje v lese potravu asi na 4000 (!!!) místech a ta místa si pamatuje. Takový sklerotik jako já by neměl nárok :-).
27. 04. 2012 | 18:45

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy