Otázky a odpovědi z českého školství #1

11. 10. 2016 | 21:16
Přečteno 4367 krát
Budoucí učitelé by měli mít přehled o tom, co se aktuálně v našem školství odehrává. Proto vznikl pětidílný seriál, kde můžete porovnat názory děkanů různých pedagogických fakult i názor veřejného a soukromého sektoru. Na otázky odpovídají děkani pedagogických fakult a Ondřej Šteffl.

Se souhlasem převzato z webu studentů Pedagogické fakulty v Praze pedak.cz.

Otázky pokládal MUDr. Josef Fontana, celý projekt realizovala Eliška Kryčerová


OTÁZKA: V oblasti vysokých škol se nyní velmi aktuálně diskutuje problematika kvality jejich vzdělávací činnosti (viz novela zákona o vysokých školách, jež zavádí mnoho novinek). Myslíte si, že kvalita výuky na středních a základních škol je v současné době dostatečně akcentována? Existují popř. nějaké společné jmenovatele kvality platné pro všechny etáže vzdělávací soustavy?


MICHAL NEDĚLKA, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Nemohu mluvit za střední školy obecně, jako v každé oblasti lidské činnosti a v každé instituci záleží na prostředí a osobnostech. Mám zkušenosti zejména se školami, které spolupracují s Pedagogickou fakultou, a tam je kvalita výuky, řízení a jejich veškeré činnosti rozhodující podmínkou fungování. A potvrzují to i studenti, kteří do takových škol přicházejí na praxi. Společný jmenovatel kvality pro všechny úrovně vzdělávání tu jistě je. Každý vzdělávací stupeň přece připravuje člověka pro život, ať už v obecné, nebo v odborné rovině. A připravuje-li ho takovou formou a s takovým obsahem, že člověk bere to, co si osvojuje, skutečně za své a v životě pak obstojí, je to známka kvality.


ONDŘEJ ŠTEFFL, zakladatel společnosti Scio, zakladatel první soukromé školy v Československu a zakladatel Scioškol
V regionálním školství vlastně nikdo neví, co to je kvalita vzdělávání. Respektive ví to samozřejmě každý, a mnohý si je svou pravdou dokonce naprosto jist. Problém je, že každý to „ví“ jinak. Žádná shoda není ani v základních věcech. Jak by mohla, když MŠMT jednou rukou dělá inkluzi, a tedy by asi rysem kvality mělo být, že každému dáváme maximum pro rozvoj jeho individuálních možností. A na druhé straně zavádí plošné přijímací zkoušky, tedy selekci, vzdělání jen pro ty lepší. A to je jen jedna z mnoha příkladů chaosu.

Národní program vzdělávání, který by to snad mohl trochu vymezit, máme ve Školském zákoně od roku 2004, ale zatím se na něm ani nezačalo pracovat.

Výsledkem je, že se pak reálně prosazuje názor těch, co mají nejvíc síly či peněz. Zcela konkrétně to vidíme, když se školství řídí názory Svazu průmyslu a dopravy a vzdělání se redukuje na přípravu pracovní síly. Učitelé chybějí, ale my máme Rok technického vzdělávání namísto Roku pedagogického vzdělávání.


PAVEL DOULÍK, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v
Ústí nad Labem

Upřímně? Na vysoké škole působím jako akademik 15 let a celou dobu se řeší to, jak je neustále nutné zvyšovat kvalitu vysokého školství v ČR. Kladu si otázku, zda jsem tedy vážně tak špatní, nebo zda kontinuálním akcentem na kvalitu máme nejprestižnější školy v naší galaxii. Kvalita vzdělání v jakémkoli stupni je důležitá, jen se obávám, že si ne vždy rozumíme v tom, co kvalita je. Navíc jedněmi kritérii poměřujeme kvalitu různých typů škol, což třeba u středního vzdělání není (gymnázium nikdo nepoměřuje se středním odborným učilištěm). Obecně si myslím, že kvalita není o plošném testování žáků, ani o počtu impaktovaných publikací… Měli bychom si upřímně říci, zda jde vážně o kvalitu, nebo o peníze.


JIŘÍ NĚMEC, děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Kvalita vzdělávání je v obecném smyslu určitý hodnotový koncept a asi nenajdeme nikoho, kdo by tvrdil, že by školy neměly být kvalitní. Problém je ve snaze tento koncept operacionalizovat (tedy převést do nějaké měřitelné nebo lépe uchopitelné podoby). Jistě můžeme najít mnoho kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Kvalitu školy však nelze nikdy popsat absolutně. Každá instituce vychází z určitého kontextu, vzdělávacích idejí a hodnot. To co na jedné škole může být považováno za kvalitní, může skupina rodičů považovat za neužitečné, zbytečné a nekvalitní. Nedávno jsme při diskusích na fakultě dospěli, myslím, k pěkné definici kvalitní školy. Kvalitní škola je ta, která umí popsat dobře své vize, hodnoty, procesy apod., které jsou ve vzdělávání klíčové a v praxi se je snaží naplnit. Jsem rád, že žijeme v pluralitní společnosti a nemáme jen „jednu kvalitu“.


FRANTIŠEK VANÍČEK, děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové
Máte pravdu, po novele VŠ zákona je a bude jedním z nejfrekventovanějších slov – kvalita. A domnívám se, že zcela oprávněně. O dostatečnou kvalitu vzdělávacího procesu jsme se vždy snažili, snažíme a snažit budeme. Dle mého soudu je dostatečně akcentován i problém kvality v regionálním školství. Vidím jediný problém a tím jsou finance. Především pro PdF jsou totiž naprosto nedostatečné. My bojujeme o holou existenci a jak pak máme pracovat na zkvalitňování naší práce v přípravě budoucích učitelů. Zdá se mi ale, že si tento problém současné vedení MŠMT uvědomuje a snaží se ho řešit.
Společné jmenovatele kvality mezi PdF a regionálním školstvím samozřejmě existují. U nás je ale veliká výhoda, že jsme s mnoha školami, jako našimi fakultními pracovišti pro praxi studentů, v přímém kontaktu. Právě propojení a vzájemná diskuse mezi jednotlivými stupni škol je cestou ke zvýšení kvality.

--------------------------

OTÁZKA: V ČR není dlouhá tradice soukromého školství. Zatímco v rámci sektoru vysokých škol nemá mnoho z nich nejlepší pověst, v rámci středního a základního školství je tomu právě naopak (mnohé z nich se řadí k těm nejlepším). Jaké jsou podle vašeho mínění příčiny tohoto stavu, pokud s jeho popisem souhlasíte?

MICHAL NEDĚLKA
Nerad bych generalizoval, sám jsem ovšem na soukromých školách také vyučoval. Poznal jsem však, že tak jako existují kvalitní školy soukromé, existují kvalitní školy státní. Již v době, kdy jsem v soukromém středním školství působil, mě zaujal takový počet studentů ve třídě, že byl možný individuální přístup. A důležité byly také platové podmínky, které byly motivující pro můj aktivní přístup k výuce.


ONDŘEJ ŠTEFFL
Na vysokých školách chtějí studenti hlavně titul. Na základních a středních jsou rodiče ochotni platit za vzdělání, které oni pokládají za dobré. Ovšem ve vaší otázce je nepřiměřená generalizace, soukromé školy jsou i skvělé vysoké i mizerné základní a střední.


JIŘÍ NĚMEC
Fenomén nárůstu soukromých základních škol je v posledních letech bezesporu patrný. Za jejich vznikem stojí angažované skupiny rodičů nebo spolků apod., které mají jasnou vizi, kterou jsou schopni sdělit a nabídnout rodičům. Pokud se tyto vize slučují s poptávkou rodičů, školy získají navíc finanční prostředky, za které najmou kvalitní učitele. Jsem rád, že existuje poměrně široká nabídka soukromých škol, která do demokratické společnosti bezesporu patří. Vznik soukromých vysokých škol byl ale vyvolán často jiným motivem, který byl ponejvíce spojen s poptávkou po snadném dosažení formálního vzdělání, které je pro určité pracovní pozice předepsáno zákonem. Viděl jsem soukromé školy, které učily tisíce studentů v tělocvičně nebo kempu a více než vzdělávání to připomínalo sportovní klání. Bohužel i řada politiků zatoužila po titulu a tak tato aktivita byla poměrně dlouhou dobu tolerována. Věřím však, že tento český fenomén bude postupně stále více eliminován.


PAVEL DOULÍK
Musím se opět zeptat – zda je pověst a kvalita to samé… Ale asi v rámci určitého zjednodušení ano. Zatímco v segmentu základního a středního školství vytváří soukromý sektor zdravou alternativu veřejným školám, u vysokých škol došlo jednoduše k přesycení trhu. Masifikace vysokoškolského vzdělání vedla k poklesu kvality i na veřejných vysokých školách, ovšem ty soukromé šly nejjednodušší cestou. Myslím, že nově vzniklý Národní akreditační úřad má jedinečnou příležitost oddělit zrna od plev a sektor soukromého vysokého školství racionalizovat.


FRANTIŠEK VANÍČEK
S vaším názorem souhlasím. Asi je tomu z důvodu, že založit VŠ je často pouze podnikatelskou aktivitou, což u ZŠ a SŠ většinou není, tam jde spíše o určitý druh nadšení. Vidím to sám okolo sebe, když chodím na slavnostní otevírání soukromých regionálních škol. Co s tím dělat, v tuto chvíli netuším. Asi být u VŠ důslednější a přísnější v akreditacích.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy