Otázky a odpovědi z českého školství #2

14. 10. 2016 | 19:57
Přečteno 4169 krát
Budoucí učitelé by měli mít přehled o tom, co se aktuálně v našem školství odehrává. Proto vznikl pětidílný seriál, kde můžete porovnat názory děkanů různých pedagogických fakult i názor veřejného a soukromého sektoru. Na otázky odpovídají děkani pedagogických fakult a Ondřej Šteffl.

Se souhlasem převzato z webu studentů Pedagogické fakulty v Praze pedak.cz.

Otázky pokládal MUDr. Josef Fontana, celý projekt realizovala Eliška Kryčerová


OTÁZKA: V poslední době se nestalo výjimkou vidět na kandidátkách politických stran velmi mladé osoby (včetně středoškolských studentů). Mnoho studentů se současně podílí na různých projektech, kde si „na nečisto” zkoušejí formáty uplatnitelné v politice. Co toto vypovídá o této nastupující generaci? Dochází k ní v této oblasti dle vašeho názoru k nějaké zásadní proměně?


MICHAL NEDĚLKA, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Podle mě to svědčí především o tom, že řada mladých lidí si uvědomuje, jak důležitá je jejich vlastní aktivita. Vyrůstají v prostředí, kde zjišťují, že záleží na nich samotných, kam dospějí sami a jak třeba ovlivní své okolí. A vidím jako pozitivum, když se mladí lidé nechtějí spoléhat na to, že pro ně všechno, co potřebují, připraví někdo jiný. Zodpovědnost za sebe a za okolní svět, to je věc velmi důležitá. Ruku v ruce s ní ovšem kráčí i vědomí toho, že pokud získávám vliv a moje rozhodnutí mají dopad na druhé, nemohu si dovolit rozhodovat unáhleně, bez toho, abych popřál sluchu ostatním a bez toho, abych svá rozhodnutí důkladně zvažoval. V takových případech už totiž nemohu prosazovat jen to, co chci já, ale to, co je přijatelné pro ostatní a co je také pro ně užitečné. To je myslím velká škola, která může být pro mladého člověka a pro jeho okolí přínosná a užitečná. Nevím, zda tu jde o zásadní proměnu, ale vnímám to jako znatelný příklon mladých lidí ke zodpovědnosti za svět, ve kterém žijí.


ONDŘEJ ŠTEFFL, zakladatel společnosti Scio, zakladatel první soukromé školy v Československu a zakladatel Scioškol
Nemyslím, že to vypovídá o generaci. I v mé generaci byli lidé, kteří by se takto angažovali, ale byla totalita a nešlo to. Je skvělé, že to dnes jde, a je skvělé, že ty příležitosti mladí lidé využívají. Společnost Scio je partnerem Pražského studentského summitu.


PAVEL DOULÍK, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v
Ústí nad Labem

Vedle svého působení na pedagogické fakultě učím již sedmnáctým rokem na teplickém gymnáziu. Takže jsem se tam potkal s velmi známou osobnosti nastupující politické generace Dominikem Ferim, který je momentálně radním v Teplicích. Myslím, že tento trend je pozitivní a oživení politických vod je potřeba. Za určitých okolností může být synergie entuziasmu mladých a zkušeností starších výhodou. Jen si myslím, že by se měli mladí, kteří chtějí aktivně vstupovat do veřejného života, odpoutat od předsudků a zjednodušení, která jim poskytuje generace před nimi. Musíme se přestat zabývat pitváním minulosti, ale chce to pohled vpřed.


JIŘÍ NĚMEC, děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Nevím, zdali to je proměna zásadní, určitě však vítaná. Mladí lidé a studenti jsou krásní právě tím, že své zájmy a hodnoty dovedou obhajovat s velkým zaujetím a houževnatostí. Nejsou ochotni přistupovat na kompromisy a i relativizace věcí je jim někdy cizí. Pro politické dění ve společnosti to může být svěží vítr, který vnesou do již zaběhnutých rituálů a pokusí se rozmělnit zaběhané stereotypy v myšlení. Jestli se mladí lidé některak výrazně odlišují od starších, pak je to tím, že si nejen dovedou představit, že věci mohou fungovat jinak, ale navíc jsou schopni za to bojovat všemi dostupnými prostředky. A to je skvělé.


FRANTIŠEK VANÍČEK, děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové
Myslím si, že tento proces je dobrý a pro společnost prospěšný. Špatné by bylo, kdyby mladí lidé naopak ztráceli zájem se společensky či politicky angažovat. Určitě tedy oproti minulosti dochází k pozitivním změnám, které sleduji ve většině případů s radostí.


--------------------------

OTÁZKA:Jaký by měl být podle vás v průběhu základního, středního a vysokoškolského vzdělávání poměr výuky/předmětů rozvíjejících obecné kompetence studentů vs. výuky/předmětů poskytující faktografickou základnu? Jak byste popsali současný stav?


MICHAL NEDĚLKA
Stav nelze popsat zcela jednoduše, protože nelze generalizovat. Obecně lze říci, že jednotlivé vzdělávací úrovně plní v poměru obecných a speciálních disciplín či předmětů úlohy podle svého určení. Věcí k osvojení a k ovládání přibývá a je zcela pochopitelné, že žák ani kdokoliv jiný nemůže všechno znát ve stejné míře. Myslím si proto, že určité východisko nabízí projektové vyučování, které se nyní uplatňuje. Umožňuje poznat z více stran a hlouběji jeden jev, který zároveň reprezentuje jevy podobné. A rozvíjejí se při tom kompetence obecné, navíc ovšem uplatnitelné i v odborných činnostech. Takže takové projekty na základní škole jsou dobrou průpravou ke studiu na škole střední, ke koncentraci na vybraný jev, na jeho hlubší a soustavnější zkoumání. A toto se v ještě větší míře uplatňuje ve vysokoškolském studiu. Vracím se tedy na začátek: alespoň podle předchozího popisu je zřejmé, že hierarchie v poměru obecného a speciálního tu existuje, a to v souvislosti se vzdělávacím stupněm a s logikou vzdělávání samotného. O těchto poměrech můžeme vést diskuse, vždyť záleží na typu školy, na jejím zaměření atd., ale v zásadě tu princip jakési pyramidy, zacílené na každém vyšším patře hlouběji, funguje.


ONDŘEJ ŠTEFFL
Myslím, že potřeba učit děti „faktografickou základnu“ se obecně hodně přeceňuje. Když se zeptáte, co do ní patří, najednou lidé nevědí. Ohmův zákon, Lumírovci, lišejníky, druhohory, násobení mnohočlenů, alkany? O každé té věci se můžeme přít, ale ve skutečnosti i mezi vysokoškoláky najdete jen málo lidí, kteří by ovládali všech těch šest vyjmenovaných věcí, které jsem namátkou vybral z RVP pro základní školy. Vy umíte využívat Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů, nebo objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků, jak to žádá RVP ZV?

Nejdůležitější kompetencí je umět se učit, mít vysokou studijní autonomii, umět převzít zodpovědnost za své učení. Je to důležité dnes ale hlavně i za deset či čtyřicet let. Především to by se měly děti na základní škole naučit. A určitě se to líp naučí na něčem, co je bude zajímat. A co jim – dětem, ne nutně nám – bude dávat smysl. Což mám obavu, že lišejníky ani alkany nejsou. A nenaučí se to, když je budeme vodit za ručičku a v každé chvíli jim říkat, co zrovna mají dělat: „Otevřte si cvičení 7 na straně 25. Tak Pepíku začni…“ Musíme jim dát prostor, čas a zodpovědnost, aby se mohly učit samy, samozřejmě v míře a rozsahu, který zvládnou. Ale děti dokážou často mnohem víc, než čekáme. Když budeme pořád říkat, že nejdřív musí ovládat „faktografickou základnu“ a že ještě nejsou na samostatné učení a zodpovědnost zralí, a budeme čekat, až se to naučí, nikdy se to nenaučí. Ba co hůř naučíme je nesamostatnosti a nezodpovědnosti.


JIŘÍ NĚMEC
Podobně jako jednotně nemůžeme definovat kvalitu, nelze ani jednoznačně určovat poměry. Existují školy, které mají úspěšné absolventy s poměrem 20 : 80, a stejně tak školy 80 : 20. Každá volí jinou filozofii a tím přitahuje i jiný typ studentů. Výsledek může být dobrý v obou případech. Já osobně bych se klonil k vyváženému modelu. Stále jsem přesvědčen o obrovské výhodě faktických znalostí, které však umíme vidět v širších kontextech a umíme je aplikovat na dané situace.


PAVEL DOULÍK
Když vidím, co by se vše za gramotnosti a kompetence mělo „nacpat“ do kurikula základního vzdělávání, tak budou děti chodit na základní školu 12 let s rozvrhem 7 dnů v týdnu. Jsem přesvědčen, že nejde ani tak o rozdělení těchto předmětů, ale o přístup učitelů. Základní škola by měla být více integrovaná (model 1. stupně) a k postupné diferenciaci a výuce jednotlivých předmětů a oborů by mělo docházet později. Každopádně ale nejde jen rozvíjet kompetence, poznatková (faktografická) základna je esenciální. Jde jen o to, jak ji žákům a studentům podat. Dnes už škola moc nemůže připravovat na budoucí život, protože kdo ví, co bude za 20 let? Proto není tak důležité co, ale jak…

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy