Když žáci chodí do školy neradi

05. 09. 2009 | 00:23
Přečteno 10146 krát
Když žáci chodí do školy neradi, moc se tam toho nenaučí.

V roce 1995 se v mezinárodním zkoumání přírodovědných a matematických znalostí 14letých žáků TIMMS naši žáci umístili skvěle. Byli jsme v matematice šestí ze 40 zemí, těsně druzí v Evropě. Jedinou vadou bylo, že naši žáci měli ze všech sledovaných zemí matematiku nejméně rádi. Již tehdy jsem trochu nesměle upozorňoval, že to je problém.

Za čtyři roky v šetření TIMSS 1999 jsme byli zemí s největším zhoršením, celkově na 15. místě, osmí v Evropě. V roce 2007 jsme byli už 24. (z 36 zemí) a čtrnáctí v Evropě. Index kladného vztahu k matematice se u nás v roce 2007 ještě dále snížil http://www.uiv.cz/soubor/3492 (i když Maďaři jsou na tom teď hůř).

Nemohu se zbavit dojmu, že to, co jsme měli v roce 1995 začít řešit, byla otázka proč nemají naši žáci matematiku rádi. Nikdo se tím nezabýval tehdy a nikoho to moc nezajímá ani dnes.

***

1. září pozastavil ústavní soud volby, ve stejný den OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) zveřejnilo výsledky rozsáhlého průzkumu Doing Better for Children. Najde se v něm spousta zajímavých věcí. Mj. přehled o tom, jak děti rády chodí do školy. Česká republika je poslední. Asi něco děláme špatně a asi nejde o jednotlivé učitele, ale o systémový problém.

A teď už nejde jen o matematiku, jde o celou školu.

Všichni naši politici (s výjimkou komunistů, viz volební programy) hodně mluví o tom, že vzdělávání je jejich hlavní prioritou. Když priorita, tak priorita. Proto jsem si myslel, že když se hned večer 1. září sešli, budou řešit závažný problém naší budoucnosti. Bohužel se zabývali nějakým Melčákem… Podobně i média.

S naším vzděláváním to do budoucna nevypadá dobře.

Kolik procent dětí má rádo školu:
graf
graf


http://www.oecd.org/dataoecd/19/4/43570328.pdf

http://dx.doi.org/10.1787/711432783816

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Karel Mueller napsal(a):

Pane Šteffl,
to není zhoršení, to je volný pád.

Já to otočím, proč byly žáci v roce 95 tak dobří, přestože ji rádi vůbec neměli?
05. 09. 2009 | 01:24

Kuba napsal(a):

Pravda. Sam jsem to na sobe pozoroval. V samostudiu na britske univerzite jsem si pripadal jako v praci. Od 9am do 8pm. Od pondeli do patky. Nikdo si nestezoval. Spoluzaci to ocenovali.

V Cechach? "To je blazen!" "To trosku prehani, ne?" Ve 12 ze skoly a ve 2 odpoledne hura na kafe. Pondeli nepondeli. Streda nestreda. A v patek vecer domu k mamince. Nejdulezitejsi je nevynechat party.

Chybi idoly. Kdo kdy prisel s tim, ze by rekl: "Damy a panove, tvrde jsem se ucil, dnes se mam velice dobre." Nikoho takove jsem prozatim nepotkal. Komu to doma nereknou moudri rodice, ten jen z 90% ztracen.

Co se tyce samotneho systemu, tak ten je v UK nastaveny uz od stredni skoly:
Chces jit na dobrou vysku? Tak to budes muset mit setsakramentske vysledky na stredni.
Chces jit po vysce do dobre prace? Tak to budes muset mit setsakramentsky dobre vysledky z vysky!

CR: Chces jit na dobrou vysku? Tak to muzes na stredni celou dobu kaslat a dobre zvladnout prijimacky.
Chces jit na magistra? Cert vem tve vysledky na bakalari. Musis uspet u prijimacek!
Chces jit do dobre prace? Cert vem, co's vystudoval. Dulezitych je 5 let studia a nasledny uspech u pohovoru.

Dobre jsi se ucil? Pilne jsi studoval? On ten system Te ovsem na moc nepripravil, vid? Vis co?! Zustan v akademicke sfere!

Tituly jsou pouze pismenky za jmenem. A jelikoz jejich kvalita je nejista, tak projistotu pokazde zaciname od nuly - s prijimackami. Ze mas vyjimecneho bakalare? On pan vedle ma ale magistra!
A perlicka nakonec: Misto jmeny se oslovujeme tituly. Pane inzenyre, pane doktore, pane docente, pane profesore. To mi prijde jako zverstvo.

Gaudeamus igitur!

Preji pekny zbytek vecera
05. 09. 2009 | 02:54

Karel Mueller napsal(a):

Kuba:

Mimo jiné píšete, že chybí idoly. Nechybí, jen jsou zcela jinde. Podívejte se, jak je mládež schopná vřeštět a vyvádět při pohledu na cosi z celebrit. A celebrity nejsou ani karikaturou skutečné elity.

Celkově vzato jsme měli za idoly ty, kdo za něco stáli, měli něco v hlavě a něco dokázali. A měli k nim úctu. Když kolem nás prošel špičkový fyzik nebo matematik mezinárodního formátu, tak jsme stáli v pozoru a mohl se chovat takřka otcovsky.
Já si neumím představit, že bych si tykal s některými svými generačně staršími učiteli. Prostě by mi to nešlo přes rty - byli jsme tak i vychováni.

To je beznedějně pryč. Z mnoha důvodů ...
05. 09. 2009 | 04:55

Ládik napsal(a):

Dnes je zbožím nejen škola, ale i studium. 30-40% SŠ má zkušenost s drogou. Měřítkem úspěchu mezi žáky je to, kolik toho kdo proflákal a kolik má čtyřek.
Škola (a dnes i mnozí rodiče) neučí mlaďochy úctě k práci druhého. "Všechno se dá koupit". A špinavé peníze nejsou.
05. 09. 2009 | 08:21

SuP napsal(a):

Karel Mueller -
Když už, tak žáci byli. S měkkým. Když už se tu debatuje o vzdělání ....:-)
05. 09. 2009 | 09:10

george napsal(a):

Že nejsou idoly (vzory) doktoři raději jsou v politice, než by za mrzký peníz riskovali terapii nemocných stěžovatelů a šetřílků, restaurační idoly přece mluví lidem do věcí soukromých...
Videopohled na svět a o tom co se kolem nás děje Pohádkově a naruby.
*
http://czreportnews.blogspo...
05. 09. 2009 | 09:21

Student napsal(a):

Pane Steffle, jestli to nebude tím, že za účast na řešení případu Melčák se platí víc než za vyřešení matematických rovnic.
05. 09. 2009 | 10:10

Hlava napsal(a):

Klaus,první hlava státu ,nemá vizi pro naše občany České republiky...plete se do odborných věcí ,kterým nemůže rozumět,neumí naslouchat druhým...
nejde příkladem mladým lidem a ostaním v ochraně přírody,nepodporuje rozvoj vědy a školství ...je nemorální,že neumí oddělit špinavé peníze od čistých atd.
nedivme se ,že školství,věda,kultura...společnost zkomírá...
novináři.../noviny,televize/ neumí psát o důležitých tématech,ukázat je...aby zdravě,kladně motivoli občany...politici myslí jen na své bezedné kapsy ,místo toho ,aby řešili,připravovali,tvořili zázemí pro slušné tvořivé,schopné občany,kteří budou přínosem pro stát,jeho celek!!!
05. 09. 2009 | 10:10

nestraník napsal(a):

Který obor lidské činnost (třeba dle ministerstev) po 20 letech finguje normálně ? Tak proč by školství mělo ? Čím to tak asi je ?
05. 09. 2009 | 10:23

doktor napsal(a):

Znamená to, že Husákovo školství bylo lepší, než to současné? Jakou vinu na tom pádu má vznik soukromých škol a bezpočtu všelijakých "škol" vysokých? Není tomu podobně i s organizací a výsledky zdravotnictví - odhlédneme-li od dnešní zdravotnické techniky? Co se takhle konečně nad tím srovnáním zamyslet? To by ovšem komunistobijci a ti, kteří z těch maligních proměn těží,nepřežili.
05. 09. 2009 | 10:28

Jiljí napsal(a):

Na té tabulce je zvláštní umístění Finska - 4. odzadu, blízko nám a Slovákům. Finsko je po léta pokládáno za vzorovou zemi z hlediska rozvoje vzdělání. Školský systém Finska je mnohými pokládán za nejlepší na světě, spousta zemí se snaží jít cestou Finska. Docela překvapivé ... asi to bude složitější.
05. 09. 2009 | 10:36

Milan H. napsal(a):

Pane Šteffle,
jako obvykle otevíráte veledůležité téma. Děkuji za to. Bohužel žádná větší politická strana školství jako prioritu nemá. Podcenění problému školství není věcí jenom politiků, ale zejména chyba nás všech občanů. To, že se novináři tématu kvalifikovaně nevěnují je tragické. Chybí celospolečenská úcta k učitelské profesi, její dostatečné finanční a symbolické ocenění. Na učitele a školství se většinou jenom nadává: "vždyť maj dva měsíce prázdnin a v půl jedné si jdou domů", "nutí naše děti jenom k biflování", atp. Na vině jsou vždy učitelé. Myslím, že na vině jsme my všichni, včetně našich učitelů i dětí.
05. 09. 2009 | 10:44

Občanka napsal(a):

Troška do mlýna,
1.třídu jsem nastoupila v r.1955, bylo nás 38 ve třídě, museli jsme sedět s rukama za zády a ctít učitelku jako poloboha.Milovali jsme své učitele a učili jsme se z lásky k nim, k rodičům i z radosti k poznávání a učení. Učitelé nás vedli v sokole, chodili s námi na výlety i v neděli, protože se v sobotu ještě učilo. Učitel měl zodpovědnost za každého žáka. Dnes je celkový úpadek společnosti a to se projevuje všude, školství nevyjímaje. Je zarážející, že učí nekvalifikaní učitelé. Jejich nekvalifikovanost se jim neustále promíjí. Učí bývalí funkcionáři KSČ, co asi mohou dětem předat? Může nechat učitel propadnout žáka, jehož otec dal škole štědrý sponzorský dar? Neučí se děti již ve škole jak praktikovat korupční jednání ? Na střední školu se dostanou i se čtyřkami na vysvědčení, soukromé školy je vezmou.Tzv, tržní prostředí ve školství vede k tomu, že budeme národ nevzdělanců. Komenský se musí obracet v hrobě, ještě že leží tak daleko. Pokud si učitelé nebudou všímat šikany a drog na školách, bude velmi zle. Množství pochybných soukromých škol, a to i vysokých, vede " u nás" ke snižování úrovně i na státních ,dříve dobře zavedených školách s dobrou úrovní absolventů.
05. 09. 2009 | 12:54

Rejpal napsal(a):

Nemyslím si, že "láska dětí ke škole" má zásadní vliv na jejich vzdělání. Důležitější pro vzdělání mladého člověka je patrně podpora jeho zájmů a perspektiva jeho možností uplatnění v dospělosti.

Zájem ve světě o vzdělané a kreativní mladé lidi snad ani nezávisí na politickém režimu, ve kterém tito lidé své vzdělání získali. Důležitější je, aby rozuměli svému oboru a byli komunikativní nejlépe ve více jazycích.

Připadá mi proto směšná také zdejší diskuze o maturitách, které v řadě zemí byly už dávno zrušeny.
05. 09. 2009 | 13:00

naivka napsal(a):

navážu na několik příspěvků nade mnou, ač jsem dnes nechtěla nic psát :-)..

prosím, zkusme se zamyslet alespoň chvíli sami nad sebou. neboť naše děti vstupují do světa, který jim vytváříme naší prací, činy a myšlenkami my, jejich rodiče, my, dospělí... zkusme začít třeba jen letmým pohledem na naše virtuální diskuze a všimněme si, kolik netolerance odhalují. objeví-li se někdo s jiným názorem, bývá hrubě napadán či zesměšňován. a tak je to většinou i v reálu. naše děti nás vidí a slyší...

my, dospělí, tlačíme naše děti ke konzumnímu způsobu života. lidská společnost, civilizace, se vydala ve svém vývoji převážně cestou technologií, vědy. snem lidí se stal konzum v jakékoliv formě a podobě. žijeme v domech postavených z oceli a uplácaných z betonu, jezdíme v plechových krabicích, v obchodech si koupíme téměř cokoliv nás napadne, díváme se na televizi, pěstujeme styky s ostatními lidmi převážně prostřednictvím všelijakých přístrojů (mobil, počítač) a hodně z nás holduje alkoholu.. věda a vývoj technologií se starají, abychom se měli ještě lépe a všech mnohdy nesmyslných zbytečností měli ještě víc.
do tohoto světa "blahobytu" rodíme naše děti a již odmala jim vštěpujeme zásady našich životů : nestarej se o druhé, příliš mě neobtěžuj - mám důležitou práci, a snaž se být úspěšný alespoň tak jako já ...

ale co znamená být úspěšný v naší společnosti ? dosáhnout dobrého úřednického místa nebo se stát manažerem nejlépe mezinárodní společnosti, či být politikem ? zaznamenala jsem u mých dětí, že ve školách vzniká klima, že pokud žák základní školy se nedostane na střední školu, nejlépe na gymnázium, je pro budoucí život odepsán... Proč ?? ... protože práce u nás ztratila prestiž, protože za poctivou práci v naší společnosti se člověk těžko uživí ?

naší společnosti chybí vize, ideály. vše se točí jen kolem pomyslného úspěchu a peněz. ale to je pro dětskou duši málo. co potom po našich dětech můžeme chtít ?... a ne nadarmo se zřejmě říká, že děti jsou naším zrcadlem...

co tedy můžeme udělat pro to, aby děti rády (alespoň trochu) chodily do školy a příliš nezlobily ? (zlobit budou asi vždycky :-) ..)především musíme změnit sebe samé a tím i celou naši společnost. učinit ji více přátelskou a humánní. do škol zavést více umění a filosofii, které kultivují lidské duše. více sportování, které dodává člověku sebevědomí a radost z vlastního těla. ale pozor, v žádném případě bych tyto aktivity ve školách neznámkovala, to vede ke stresu a ponižování...
je určitě mnoho možností, jak dětem pobyt ve školách i jinak zlidštit (třeba i pomocí počítačů :-)..) a učinit zajímavějším. ale o mnohém jsem se zmiňovala již v minulých diskuzích.

možná jsou moje vize naivní, ale zatím mi nikdo neukázal či alespoň nenaznačil jinou, možná lepší cestu ..... děkuji.

hezký den.
05. 09. 2009 | 14:07

Nezamysl napsal(a):

Jak může ve škole panovat radostná atmosféra když se při vyučování telefonuje, zesměšňuje učitel (sprostým pokřikem, nahráváním, atd.)Spolužáci se měří podle značkového oblečení a bohatosti rodičů. Neustálé reformy, odezdi ke zdi.Šikanování učitelů nadřízenými, rodiči, dětmi. Zkrátka bez disciplíny to nepůjde!
05. 09. 2009 | 14:08

Karel Mueller napsal(a):

SuP:
No vidíte, jak mě vzdělaností převyšujete.
05. 09. 2009 | 15:40

Miloslav Pouzar napsal(a):

Že by láska ke škole neměla vliv na výsledek studia? Že by bylo důležitější třeba vědomí povinnosti? Že by se s předáváním studijních návyků u nás stalo něco nedobrého? Že jsou to v současné době nepopulární a možná i politicky nekorektní myšlenky?
Budou li učitelé muset vychovávat, budou pak rodiče muset učit a výsledkem bude volný pád....
05. 09. 2009 | 15:54

jarpor napsal(a):

Myslím, že naši prarodiče zalamovali rukama nad našimi rodiči, naši rodiče tak činili nad námi a ... někdy se přistihnu, že mám sklon taky říkat - to za našich mladých let nebylo, kam jen ten svět spěje...
Pak ovšem bych si nejraději dal facku.

Připadá mi to zde jak v domově důchodců... Jací jen jsou ti mladí, ta škola, kam jsme se to dostali...

Vážení, tam, kam jsem to MY dovolili zajít.
Na jedné straně tam, kde učitel na základním stupni není "zasažen" výpočetní technikou a děcka mu vysvětlují, jak má odklepnout "enter",
na druhé straně tam, kde učitel tvrdí, že nelze umravnit ty spratky a má říká - Zítra si ještě donesou do školy pušku a budou po nás střílet...

Trochu optimismu by nebylo ? Nebo jste ty děti vychovali tak blbě a bojíte se podívat pravdě do očí ...

Naivka

Hodně jste toho řekla za mě. Díky.

SuP
Trefa ! Taky pocit domova důchodců ?

Hezké odpoledne
05. 09. 2009 | 16:28

Modrá úderka napsal(a):

Já sním o světě, kde vše bude placené a školy budou vést zkušení manažeři a politici. Na profesory budou kladeny velké nároky zejména na publikace - nepublikuješ? Skončíš na dlažbě. Navíc student by mohl studovat co chtěl - většinu nepotřebných povinných předmětů bych zrušil a student by si předměty nakupoval za peníze od profesorů. Neoblíbený profesor by skončil na dlažbě.

Takový svět nám přinese ODS! A já se těším (i na další stranickou schůzi).
05. 09. 2009 | 16:35

Karel Mueller napsal(a):

jarpor:

Ale jistě, ty řeči starší generace vedla, vede a vésti bude. Už proto, že věk mentalitu dost pozměňuje a samozřejmě se lehce zapomíná, že jsme se tolik od těch mladých nelišili.

Ale jsou zde některé podstatné věci: Společnost je zcela jiná a má zcela jiné hodnoty. To dřív u generačních sporu vcelku nebylo. Dokonce i bolševici zdůrazňovali práci pro společnost, jak si váží lidí, co něco umí, zdůrazňovali mnohé křesťanské hodnoty víc než křesťané atd. Samosřejmě se to postupně stalo spíš fraško, ale to na podstatě nic nemění. S tím úzce souvisí i rodina a role otců. Pokud to přesáhlo určitou mez, tak papík projevil pramálo pochopení a vytáhl řemen. Něco, co dnes asi není. A především: Řeči jsou řeči, měřitelné výkony měřitelné výkony. Pokud ty výkony jsou, tak můžete pronášet cokoliv Vám slina přinese na jazyk. V nejhorším případě to bude sloužit pro zasmátí. A pokud nejsou ... tak prostě nejsou. Pak se můžete ptát, proč nejsou.

A i zoufalé vytí starých vlků je pak méně směšné.
05. 09. 2009 | 17:03

Rosanellus napsal(a):

O Finech se rika, ze maji dobre skolstvi. Take nedopadli slavne. Mate vysvetleni?
05. 09. 2009 | 17:25

Modrá úderka napsal(a):

Rosanellus: Já vysvětlení mám - nemají placené školství!
05. 09. 2009 | 17:37

jarpor napsal(a):

Karel Mueller

No, především bych negenealizoval ... "Společnost je zcela jiná a má zcela jiné hodnoty. To dřív u generačních sporu vcelku nebylo."

Jak kdo v té společnosti...

To samé platí o generalizování stran jednoho "měřitelného výsledku".

Zdaleka si nemyslím, že je vše O.K., ale také není vše tak zlé. Nedávno psal Tomský o úspěších mladých na olympiádách... - opět není dobré to přeceňovat, ale když se uvádí jak je "to špatné", uvádím ten dobrý...

Shodnu se s Vámi, že chybí to, co je v přísloví : Ohýbaj mňa mamko, dokud su já Janko. Až já budem Jano, neohneš ma, mamo !

Je to vina těch dětí nebo nás, naší společnosti ? Zdůrazňováním práv a opomíjením povinností nezačala mladá generace.

Dnes je módní být vzdělaný, tedy mít školu... Na školu se hlásí všichni, řemesla "zkomírají". Jak pak mohou být na školách ti lepší, když jsou tam "všichni" ?

A jen jeden příklad kam až vede "demokracie". Na lékařské fakultě měli problém odmítnout studenta, jež měl silnou oční vadu. Téměř neviděl ale chtěl být praktický lékař. A dožadoval se práva na vzdělání...

Zoufalému vytí starých vlků se nesměji. Jen optimističtěji říkám - takové vytí bylo, je a bude...
Tak jako my jsme se prali se životem a nějak to dopadlo - a obecně, žije se zde v našich končinách dobře, tak se budou prát ti mladí. A nepochybuji, že i oni, potšinou, "nebudou dřít bídu".

Hezký podvečer
05. 09. 2009 | 17:47

jarpor napsal(a):

..povětšinou, "nebudou...

Sorry
05. 09. 2009 | 17:49

Zacheus napsal(a):

Dneska dávali v televizi film Škola základ života. Tak jsem si říkal, že možná dnes by ctihodného pana profesora či pana ředitele ústavu leckterý dnešní student poslal prostě do p--le, neboť se samozřejmě v rámci liberálního pojetí výchovy prostě autorita a respekt k někomu druhému "nenosí". V USA by takový jeden student profesorský sbor postřílel a pár svých spolužáků také. V tom je také problém - v krizi hodnot.
05. 09. 2009 | 20:13

Hurá napsal(a):

My to řešíme snížením "platů" učitelů !
05. 09. 2009 | 21:14

ondrejsteffl napsal(a):

Je neobyčejně zajímavé sledovat, jak se diskuse stočí jinam, než jsem čekal. Nikdo si totiž příliš nevšímá toho, že o příčinách a důsledcích nelásky dětí ke škole nevíme vlastně nic pořádného. Turecku nerozumím, ale proč jsou třeba rakouské děti třiapůlkrát spokojenější? Každý máme nějaké zkušenosti i nějaké hypotézy. Ale jsou to jen osobní zkušenosti a hypotézy. Účastníci diskuse zcela jistě nejsou reprezentativním vzorkem populace (naštěstí :-) )

Co ale pokládám za tragické, že se otázkou proč děti školu nemají rády nikdo nezabývá seriózně. Jsme poslední v Evropě a s matematikou jsme byli poslední už v roce 1995 a dnes sklízíme plody. Zadat potřebný průzkum, analyzovat výstupy i navrhnout nějaká opatření, to se dá udělat za rok i dřív a nestálo by to víc než 5 miliónů. A samozřejmě je to úkol Ministerstva školství. Ale, jak to znám, neudělá se nic. (Místo toho Ministerstvo rozhazuje 20 000 miliónů, ano čtete správně cca 20 miliard korun z fondů Evropské unie, na zcela neuvěřitelné věci – třeba 20 miliónů na vzdělávání vedoucích školních jídelen.)

Takže se zde třeba za deset let zase sejdeme a můžeme si popovídat, jaké kdo má hypotézy. Naše školství ve skutečnosti nikdo neřídí. Ani nemůže, protože o něm nemá žádné informace a ani se nesnaží je získat. Proč naše děti nemají rády školu, to je jen jeden příklad.

A nakonec dovolte moji hypotézu:

Myslím, že děti mají pocit, že je ve škole učíme hodně často hlouposti, věci, které nebudou potřebovat a které jim k ničemu nejsou. Možná to hlouposti opravdu jsou nebo je neumíme přesvědčit o tom, že to hlouposti nejsou. Ale to je dětem jedno. Svět se mění dramatickou rychlostí (vezměme jen posledních 15 let, nebyl internet, mobilní telefony, Čína, 11. září a hospodářská krize), což děti dobře vidí a vnímají, a školství na takové změny neumí téměř vůbec reagovat. A to není problém jednotlivých učitelů ani škol, to je problém systémový.

Ale jak správně píše Jiljí, asi to bude složitější. Příklad Finska mě taky mate. A nad otázkou Karla Muellera “ proč byli žáci v roce 95 tak dobří, přestože ji rádi vůbec neměli?“ už druhý den přemýšlím.
05. 09. 2009 | 21:19

děti za to nemůžou napsal(a):

Velice pěkný článek,pane steffl, nechtěl byste jít do politiky a ukázat jim zač je toho loket? :)
Absolutně souhlasím, svět a celá společnost je dnes úplně někde jinde než před 30 lety, ale školství je pořád stejné. Nauč se sumu informací - udělej zkoušku nebo napiš písemku tuto sumu informací rychle zapomeň a nauč se novou nejlépe slovo od slova a furt dokola, přičemž většina z těchto sum informací je opravdu k ničemu.
Další problém jsou učitelé. Myslí si snad někdo, že přirozené autority, nadané schopností učit a motivovat žáky budou pracovat za 15 tis. nesmysl. To co dnes dělá učitele je absolutní tragédie. Přidejme k tomu šikanu od dětí mnohdy však i cílenou šikanu od rádoby učitelů a nevím kdo by rád chodil do školy.
Jedniné řešení, které mne napadá je zvýšení platu učitelům, aby děti učili opravdový učitelé a ne z promynutím (cenzura)....
A politici proč by se tím měly zabývat,ty slibujou jen sociální dávky, vyšší důchody menší daně. Celá politika by se dala shrnou úslovím Jo sem amorální parazit, ale tamhleten je třikrát větší, tak vol mě a zařiď mi život lepší. A jestli volby budou v řijnu nebo prosinci stejně tam navolíme ty samý co tam sou už dvacet let, ale škoda mluvit...
05. 09. 2009 | 22:57

Miloslav Pouzar napsal(a):

Učitelé za to můžou (ovšem nejen oni) - česká společnost je charakterizována zejména úslovím - Já nic, já muzikant. Dokud si rodiče nepřipustí odpovědnost za výchovu svých ratolestí, může jejich děti učit třeba sám Jan Ámos a neuspěje. Stížnosti na nezábavnost výuky považuji za způsob, jak omluvit neochotu vést děti ke správným studijním (potažmo pracovním) návykům. Výuka by dle mého měla být zejména smysluplná a efektivní - pokud bude místy i zábavná, je to jistý bonus. Ovšem základy jakéhokoli oboru (od matematiky po cizí jazyk) se osvojují těžce. Stejně jako vrcholový sportovec musí trávit spoustu času nezábavným posilováním a pilováním techniky, aby pak mohl zábavně vyhrát nějaký zápas, tak i v ostatních oborech je třeba se prodřít přez základy. Kdo tvrdí opak lže. Možná záměrně, možná z neznalosti věci, ale lže. Příčinu zhoršení výsledků v matematice není třeba složitě hledat - je zřejmá. Neschopnost studentů soustavně pracovat a pilovat základy. A lenost na straně rodičů i učitelů, kteří by tyto studijní návyky měli u dětí vypěstovat, a místo toho si vzájemně vyčítají, kdo v tomto směru dělá méně....
06. 09. 2009 | 00:25

naivka napsal(a):

pan šteffl

"proč jsou třeba rakouské děti třiapůlkrát spokojenější ?"

výsledky jiného výzkumu :

31.10.2007. Plných 82 procent rakouských dětí se cítí přetíženo a žije údajně pod velkým tlakem. To je jeden ze znepokojivých výsledků studie, kterou provedla mládežnická složka rakouského Červeného kříže.

Podle těchto průzkumů uvedlo 59 procent dětí ve věku od šesti do 14 let, že mají strach, že se něco špatného stane někomu z rodinných příslušníků, 52 procent se bojí sexuálních násilníků a 48 procent těžké nemoci nebo smrti.

Čtyři pětiny dětí uvedly, že pociťují pravidelné obavy, tři čtvrtiny se cítí pod těžkým tlakem očekávání úspěchu ve škole (!!) ze strany rodičů. Přímo ve škole je pak nejvíce stresují domácí úkoly, konflikty s učiteli a se spolužáky a vlastní školní výsledky. (opět !!)

Plných 88 procent dětí pak vyjádřilo přání, aby na ně měli jejich rodiče víc času. (to považuji za absolutně nejdůležitější ukazatel celého výzkumu.)
odkaz : http://www.doktorka.cz/pres...
06. 09. 2009 | 06:40

naivka napsal(a):

neměla jsem ráno příliš času věnovat se tématu; dovolím si ještě krátce přispět, jen tak, zajímá mě téma. předem se omlouvám, asi budu psát tak trochu na přeskáčku :-) ..

nevím, asi nerozumím příliš otázce pana karla muellera, proč byli žáci ve škole v roce 95 tak dobří. vyplývá z otázky, že všichni žáci ve škole v uváděném roce byli dobří ? je možné intepretovat otázku pana muellera také tak, že i před rokem 95 byli žáci dobří, teprve až po roce 95 dochází k jejich "zhoršení" ? ... potom ovšem kladu otázku doplňující: když jsme měli do roku 95 tak dobré žáky, jak je možné, že nyní nežijeme v "dokonalé" společnosti ? kde jsou všichni mistři svého oboru ? či, sedí na každém úřadě člověk na svém místě atd. atd. ? jak je možné, že tito dobří žáci dovedli naši společnost k tak velkému stavu nespokojenosti, o čemž se můžeme téměř denně přesvědčovat, vlastně i na těchto diskuzích ?

jsem si vědoma úskalí následující úvahy, ale prosím i tak o zamyšlení. dovoluji si vzpomenout jméno pana einsteina a pokládám otázku : stojí škola a její učitelé vždy za úspěchem každého vědce ? o panu einsteinovi je známo, že měl ve škole problémy a špatný prospěch. (pro jistotu se dívám nyní do wikipedie a překopíruji :
"byl považován za pomalého žáka, pravděpodobně kvůli dyslexii, ostýchavosti nebo velmi vzácné a neobvyklé struktuře svého mozku (což se ukázalo po jeho smrti). Později sám Einstein přisuzoval svoje objevy v teorii relativity právě této pomalosti. Říkal, že díky tomu, že přemýšlel o podstatě prostoru a času později než ostatní děti, mohl zapojit vyvinutější intelekt."

odkud bereme jistotu, že naše děti jsou horší těch minulých ? ... škola z nikoho vědce neudělá, to musejí studenti především sami chtít. a víme, co chtějí naše děti ? ptal se jich někdo na to ? víme tedy s určitostí, proč jsou takové, jakými se nám jeví být ?

domnívám se stále, že nejdůležitějším faktorem mnohé naší nespokojenosti je ztráta iluzí, absence ideálů. peníze a honba za mamonem jsou jen jejich slabou náhražkou. to, co dětem bychom měli nabídnout, jsou ideály, touha, dobrodružství, přátelství a toleranci. potom možná začnou do školy chodit i rády ...

přeji příjemný nedělní den.
06. 09. 2009 | 10:45

Kuba napsal(a):

Karel Mueller: Souhlasim s Vasi opravou, ze idoly jsou jinde. [Veta "Chybi idoly" mela znit "Chybi idoly, ktere by propagovaly vzdelani a tvrdou praci".]
//

Z vyse uvedenych prispevku mi vychazi, ze u nas chybi "Kultura znamenitosti" event. "Kultura excelence" zalozene 1] na tvrde praci 2] na vzdelani.

Castecnym problemem je ze duraz na vzdelani je nadrazen durazu na tvrdou praci [usili]. Bohuzel vzdelani dosazene bez tvrde prace je k nicemu. Chybi mu podstata a diplomy jsou tak pouze kusy papiru a pismenky pred/za jmenem.

Tvrda prace by mela byt ocenenovana jako prvni. Dosazene vzdelani az jako druhe. Proc? Protoze ne kazdy trvde pracujici clovek muze/chce studovat. A protoze kazdy lempl je schopen vystudovat [nejakou] vysokou skolu.

Vytecnost vidim jako vysoke vzdelani / uspechy [rodina, sport, firma] dosazene tvrdou praci.

Vysokolsky system zalozeny na tomhle pohledu by mohl zacit u toho, ze 1] zacneme srovnavat kvalitu studijnich oboru na jednotlivych vysokych skolach a vysledky budou verejne publikovany. Cilem je, aby tituly z ruznych vysokych skol mely obdobnou hodnotu.

2] Zamestnavatele zacnou dbat na univerzitni vysledky studentu. A tudiz lepsi studenti budou mit pristup k lepsimu zamestnani. Cim plosnejsi toto opatreni bude, tim budou studenti motivovanejsi.

Cim A1] propojenejsi a A2] otevrenejsi tento system bude, tim lepe.

A1] Na vysledcich bude progresivne zalezet. A to nejenom na tech dobrych, ale i na tech spatnych. Zakladni skola -> stredni skola -> prace/bakalar -> magistr,phd /prace.

A2] Nebude problem do systemu kdykoli zpetne nastoupit. Pravidla budou stejna pro vsechny.
06. 09. 2009 | 10:46

Miloslav Pouzar napsal(a):

To naivka - ptát se dětí, co chtějí, je v případě vzdělávání postavené na hlavu. Když se zeptám svých studentů, co chtějí, nikdy se jejich odpověď nebude týkat vzdělání (vědění) - tedy nikdy mi neřeknou chci umět to a to. Odpověď se bude týkat zábavy (zapařit tam a tam), peněz (chtěl bych mít na to a na to), cestování (chtěl bych se podívat tam a tam), postavení (chtěl bych řídit to a to). V tom se tahle generace od jiných neliší ani v nejmenším. Liší se, ale náš přístup k nim. My jim neříkáme - chceš li požitky, musíš se k nim dopracovat. musíš si je zasloužit. A jednou z možností jak si je zasloužit je práce na sobě samém. My naopak zdůrazňujeme - ano ty máš na požitky právo a společnost ti je musí zajistit. A vzdělání (dokonce prý nejvyšší možné) řadíme k těmto požitkům. Takže ze školy děláme místo tréningového střediska umožňujícího všestranný růst něco na úrovni multikina, do něhož se navíc chodí zadarmo. A učitelů, kteří ze sebe nechtějí dělat kašpara nadáváme do nemoderních dinosaurů.
06. 09. 2009 | 11:31

BigDebils napsal(a):

Vážení, poslechněte si někdy co doma dětem rodiče říkají a říkali. Dítě donese kuli. Rodič předmětu nerozumí a tak nemůže vyzkoušet, jestli dítě má kuli oprávněně nebo ne. Ale jeho hlavní slova jsou. Ten učitel je blbej, takhle ti zkazit průměr. Já si na něj došlápnu. Jde do školy a udělá kravál. Je přece demokracie a nikdo nebude hodnotit jeho spratka jako neschopného. To se opakuje pravidelně. Žádný rodič si nepřipouští, že by jeho potomek mohl být natvrdlý či zlobivý, protože on musí mít min. střední školu. Jednou jsem viděl tablo, na kterém stálo: maturitní obor Asisetent podnikatele. Ani si nepřejte slyšet, jaké hlášky chodily od kolem jdoucích. Viděli jste někdy nějakou reklamu v TV nebo slyšeli v rozhlase týkající se vzdělání? Já teda ne. Leda na pivo, kořalku, šmuky pro ženský, občas auto a mobil, hygienické tampóny pro ženský a bulvár. Kolik pořadů je v TV o schopných vědcích nebo řeneslnících a když jak jsou dlouhé. Více času zabere propírání života umělců a politiků. To je pokřivená tvář společnosti. Mnohdy slýchávám, nač něco znát, podívej ten je blbej a jak se má dobře (povetšinou ti co se mají dobře patří do šoubyznysu a nebo šedé ekonomiky. Z tokového postoje pak ratolesti dospívají v útlém věku k názoru, že vzdělání je na kočku a je lépe si užít než vzdělávat se. Podle toho hodnotí spokojenost ve škole a také podle toho se vzdělávají.
06. 09. 2009 | 11:40

naivka napsal(a):

pan miloslav pouzar

ano, pane, souhlasím s vámi.
měla jsem však na mysli ptát se dětí, jak vidí svět, ve kterém žijí, co by rády změnily, jaký svět si ony představují a jaké jsou podle nich jejich možnosti takový svět spoluvytvářet. samozřejmě, děti budou odpovídat dětským způsobem, ale i tak se lze mnohé dozvědět, a tady i může být klíč k porozumění jejich případnému nezájmu chodit do školy.
06. 09. 2009 | 12:02

Modrá úderka napsal(a):

Toto vše je důsledek toho, že školství je neplacené. Platit platit platit!
06. 09. 2009 | 13:07

BigDebils napsal(a):

Modrá úderko, souhlasím s tebou. Platit, platit, platit, ale pořádnou palicí a tebe.
06. 09. 2009 | 13:52

Karel Mueller napsal(a):

Kuba:

Souhlasím s Vámi. Student s velmi vysokou inteligencí může v pohodě proflákat ZŠ, SŠ i většinu VŠ. Dokonce i při požadavcích odpovídajících době mého mládí. Takže tvrdě makat se začne učit poměrně dost pozdě ...

Ale spíš jde o cílevědomost a vůli, kázat dětem o morálce a pracovitosti je asi nesmysl. Že byz práce nejsou koláče jim lze předvést i jinak.
Myslím, že onu cílevědomost a vůli lze pěstovat hlavně na poli sportu, v rámci zájmových kroužků apod.
06. 09. 2009 | 18:48

PatientO.T. napsal(a):

Na první hodině matematiky v šesté třídě se má dcera dozvěděla, že "matematika je o rychlosti"... Tak pravila její nová učitelka, absolventka střední zemědělské školy.
06. 09. 2009 | 22:40

bílá psice napsal(a):

Víte,já jsem od přírody na matematiku "tvrdá", takže ji nemám ráda,nejde mi.Můj otec,matematik,je z toho nešťastný. Ale věnoval se mi, takže jsem něčemu přece jen porozuměla.Takže i rodiče mají velký vliv na to, jak dítě ve škole prospívá.A jak známo,po revoluci lidé na své děti mají méně času,obecně.
Další věc je, že ačkoliv mám vystudované gymnázium,nemám ani základy ekonomie,tedy nespočítám si ani výplatu.Latina a starořečtina jsou sice krásné jazyky,ale již poněkud mrtvé.Dnes bych velmi ocenila,kdybych tyto znalosti měla.Stejně tak co se týče IT.
Politické strany mají školství jako prioritu,přesto peníze tečou především jinými směry.Máme tu babyboom, už nejsou školky -co až ty děti půjdou do školy?NIkdo na to nereaguje a skončíme tam,kde jsme byli - s 30žáky ve třídě a více,kde už fakt učitel nemá jinou šanci než dělat drába -být nějak tvůrčí?Obzvláště v oborech jako je matematika?Tak to je utopie...
Zajímalo by mě zda je nějaký strop třeba počtu žáků ve třídě,co se týče vzdělání učitelů,a tak...A zda je to ukotveno ve školském zákoně.Jak byste chtěl tuto situaci řešit...
07. 09. 2009 | 09:24

Petr napsal(a):

Je to tak, že české děti mají ze všech nejméně rády školu, nebo že české děti nejčastěji ze všech říkají, že nemají rády školu? Není náhodou v naší společnosti živena atmosféra, která je nutí to říkat, protože kdyby uvedly, že školu rády mají, cítily by se divně i samy před sebou? Není v médiích, ve výrocích celebrit i politiků škola vykreslována jako místo, které NELZE mít rád?
07. 09. 2009 | 13:06

zajda napsal(a):

Proč byli žáci v roce 1995 dobří v matematice, i když ji neměli rádi?
Příčiny jsou možná dvě - procvičování a opakování a spravedlivé ocenění za vykonanou práci.

Co kdybyste porovnal % času věnované procvičování a opakování. Pokud si pamatuji, bývalo normální i na 1.stupni mít každý den úkol z počtů a psaní. V roce 1997 nastoupila moje dcera na 1.stupeň a úkol byl buď z počtů (2-4 příklady) nebo psaní(1-2 řádky), v okolí to nebylo jiné 9 60 titísové město, cca 10 ZŠ). Po 10 letech je na 1.stupni synovec, úkol má tak 2x v týdnu. Dcera na gymnáziu a domácí úkol tak 2x do měsíce z matematiky a 3x do roka sloh z češtiny.
Jeden rok dostali kantorku na češtinu, která po nich neustále něco vyžadovala - procvičování z gramatiky, mluvní cvičení, čtenářský deník, profil autora, pravidelné písemky. Kupodivu byla velmi oblíbená, děcka se na její hodiny těšily a najednou celá třída začala zběsile číst ("tu knížku mám jen na 2 dny, pak ji předám Martině").
Budete mít rád něco, kde se můžete jen tak poflakovat, šulit práci nebo to, kde musíte podat výkom, který je spravedlivě oceněn?
07. 09. 2009 | 17:04

zdesta napsal(a):

Patřím k té starší generaci.Když jsem jako dítko přišel ze školy,musel jsem z kamen vyhrabat popel,nasekat třísky,zatopit,jít nakoupit mléko,rohlíky,chleba a.t.p.O děckách z okolních vesnic ani nemluvím.Když to ve škole začalo haprovat,nikdo neobviňoval kantory.Žádné kalkulačky,MP přehravače,mobilní telefony,žádné vysedávání u počitačových her a u hudebních televizních kanálů.Všechno je prostě jinak.Moje dcera má kamarádku která učí na střední škole.Stačí movitý tatínek,který dobře financuje mimoškolní aktivity a projde i ten největší pitomec.Nemluvě o tom jak se má zachovat kantor,když velký průšvih prominentního žáka,řeší na třídní schůzce rodinný právník.Nedovedu si představit za mých mladých let,říct kantorce "kde jste nechala kozy,doma?"Žádný velký přečin.Cílevědomost a odpovědnost,nebo slušnost se moc nenosí.Nechci problematiku mladých paušalizovat,ale co se z dítka stane je povětšinou v rukách rodičů.S tím také souvisí všechno ostatní.
07. 09. 2009 | 17:17

ondrejsteffl napsal(a):

Řada z diskutujících vidí příčinu poklesu českých výsledků v tom, že společnost „má zcela jiné hodnoty“, ve špatné výchově doma, v politické kultuře, v kvalitě učitelů apod. Takové soudy ovšem nevysvětlují, proč jsme se posunuli tak hluboko dolů a proč jsme na tom s „láskou ke škole“ tak špatně. Proč jsou na tom Maďaři, Poláci či Slováci líp. Nemyslím, že by v těch zemích na tom byli nějak rozdílně v posunu hodnot (směrem ke konzumu), v politické kultuře (v Maďarsku ještě nejspíš mnohem horší), kvalitě učitelů, (snad jedině rodinná výchova katolickém Polsku může představovat rozdíl).

Kde je tedy ta hlavní příčina?
07. 09. 2009 | 18:53

ondrejsteffl napsal(a):

naivka napsala:“ když jsme měli do roku 95 tak dobré žáky, jak je možné, že nyní nežijeme v "dokonalé" společnosti ?“

To je výborná otázka! Možná, že výsledky v matematice nejsou to nejdůležitější… A jestli jsou, máme se tedy na co těšit.

Moje hypotéza je, že pro kvalitu života ve společnosti je významnější, zda mí spoluobčané dělají většinu věcí rádi a s chutí, a tedy i zda rádi chodili do školy. V Norsku a Holandsku jsou milí lidé…
07. 09. 2009 | 18:53

mia napsal(a):

Pod obrázky z 1.dne ve škole p.Kláry Veselé-Samkové se rozhořela vcelku zajímavá debata o soukromých ZŠ a státních. Do této soukromé školy chodí děti rády. O výsledcích z matematiky dětí této školy nic nevím,ale možná by nebylo od věci zamyslet se,co dělají lépe,že tam děti chodí rády.
08. 09. 2009 | 08:50

slepenina napsal(a):

Já to vidím po zkušenosti se svými čtyřmi dětmi asi tak, že je učitel a učitel. učitel není jen ten co vystudoval vysokou školu pedagogického směru, ale člověk, který se pro to narodil a je mu to dáno od přírody. někteří učitelé se povyšují nad rodiče jako nad lidi a bohužel to musí rodičům vadit a před dětmi se o tom zmíní a už je to tady. další věc je, život je v dnešní době rychlejší ve všem a děti jsou tím pádem také trochu víc aktivnější. V každé třídě se najdou i děti, které nesnecou mezi sebou dítě trochu jiné myslím tím duševně a já bych byla pro, aby byl v každé třídě ještě pedagogický asistent a pomohl těm trochu zaostávajícím dětem. Ono stačí jen prostě mít trochu víc času a dítě jen trošku pošťouchnout, že má pracovat a zas mu vše naskočí, ale učitel na to nemá čas a pak plno dětí díky tomu zaostává. Učitel nebere ohled, že polovina třídy učivo plně nezvládlo a pokračuje se dál. Moje dcera při učení vyjmenovaných slov si nějak nevěděla rady a já byla za paní učitelkou a ona mi řekla, že těch dětí je víc a udělá s nimi doučování a nikdy k němu nedošlo. prostě jen přijít do školy a pak honem rychle zmizet, to jsou v dnešní době skoro všichni učitelé, nedat dětem víc než je jejich základní povinnost. Já prostě říkám, že moje děti měly asi 20 učitelů a jen asi o 4 z nich můžu říct, že to byl pan učitel s velkým U.
08. 09. 2009 | 09:15

Jiljí napsal(a):

08. 09. 2009 | 11:09

Janek napsal(a):

Slepenino: Za posledních pět let jsem si u nás, učitelů odborných předmětů na průmce (inženýři s pedagogickým minimem, často přicházející z praxe), všiml zajímavého vývoje. Tři učitelé odešli do důchodu a jeden mladý vydržel jen rok. Místo těchto čtyřech časem nastoupilo lidí šest. Všech šest jede na zkrácené úvazky a nejen těchto šest má mimo školu ještě další práci. Má to jednu výhodu: člověk nežije ve školním skleníku, zná konkurenční prostředí, nemyslí si, že naši adolescenti musí držet pusu a krok a podobně. Na druhou stranu - vede to přesně k tomu, co píšeš: "prostě jen přijít do školy a pak honem rychle zmizet, to jsou v dnešní době skoro všichni učitelé, nedat dětem víc než je jejich základní povinnost". Našim žákům jsem ze začátku dával vše, co jsem uznal za vhodné: domácí úkoly mohli posílat mailem, dostávali na síť vzorové testy, psal jsem jim studijní materiály, vymýšlel jsem příklady na domácí práci pro ty slabší, měl jsem vyhražené konzultační hodiny (využil jeden). Když jsem po roce postoupil z prvního chlívku platové tabulky do druhého, tak mi mzda povyskočila o 500,- Kč v tarifu, načež mi snížili osobní ohodnocení o 200,-. Po pěti letech už jsem také v režimu škola na zkrácený úvazek + další práce... Z výše uvedeného už nedělám nic a nikdo si nestěžuje. Školu mám až moc rád na to, abych ji opustil úplně. Zároveň si ale netroufám zůstat jen tam. Celkem vzato vím, jak zvednout kvalitu výuky a mám na to. Ovšem ani trochu se mi nechce tu kvalitu platit z vlastní kapsy.
08. 09. 2009 | 11:46

slepenina napsal(a):

Janku, asi vím o čem píšeš a já měla koupené různé publikace o poruchách učení a také podpůrné cvičební tiskopisy a paní učitelka mi řekla, že by to byla dobrá věc dát všem dětem a byla i ochotná to okopírovat, ale ve škole to nemohla stihnout s nimi vypracovat a jen mi řekla, že si nemůže dovolit to dát dětem domů na vypracování, že by rodiče šíleli. Jinak vím, že plno mladých ze školství utíká jinam třeba do bankovního sektoru, protože jsou tam lépe placení. Moje matka učila celý život a v té době byly platy vůbec mizerné, dělník si vydělal 15 stovek a ona měla jen 9 stovek. Nyní je to přeci jen už trochu jiné a učitelé si vydělávají podstatně víc, ale vím, že je to velmi zodpovědná práce. Já jen můžu napsat paradox co se mi ve škole stal, protože dcera má ADHD a ten kdo je ve školství tak by asi měl vědět o čem je řeč, musela jsem podepsat v páté třídě vyjádření, že v případě, že když se moji dceři něco stane během vyučování můžu za to já, která jsem ve škole nemohla být ačkoliv jsem to nabízela, že bych určitý dozor dělala jako třeba pedagogický asistent, kterého dcera měla doporučeného a bez nároků na nějaký plat, ale to zas mi bylo oponováno, že by se to učitelům nelíbilo, že mají někoho kdo by jim viděl pod ruce. Paní učitelka právě z první třídy sama navrhovala, aby dcera tohoto asistenta měla, ale nedostala ho. Vše je nějak tak hlavně o penězích.
08. 09. 2009 | 14:54

Mona napsal(a):

Já vidím několik příčin jak v nechuti učit, tak v chabých znalostech:
-špatná praktická příprava učitelů podávat učivo zajímavě
(chyba vysokých škol)
-leckdy pro laiky zmatené vysvětlení učiva v učebnicích (a matematika obzvlášť)a ve velkých objemech;je časově náročné přijít věci na kloub vlastními silam,nedivím se, že na to děti nemají čas a ani chuť
-špatné finanční ohodnocení učitelů,špatná didaktická pomoc učitelům
08. 09. 2009 | 16:24

poste.restante napsal(a):

Matematika je přesná a exaktní věda. Nedá se "okecat" a nestačí na téma úhlopříčka čtverce "napsat esej". Právě proto jsou na ní a následně i na fyzice a technických vědách nejmarkantněji vidět důsledky kolapsu našeho vzdělávacího systému. (I když je to vidět i v českém jazyce, kde maturanti zápasí se shodou podmětu s přísudkem a mně/mě prostě nerozlišují, atd.)

Výstavba vzdělání v matematice má charakter pyramidy. Dost dobře není možné při řešení neurčitého integrálu a parciálních derivací neumět pokrátit zlomek a hledat kolik je 4 x 7 někde v tabulkách či na internetu. Jenže dnešní žáci prvních ročníků středních škol považují trojčlenku za sprosté slovo a výpočty s procenty za nepochopitelné a těžké. Naprosto chybí základy, na kterých je ale nutno dále stavět.

Kolika z nás stačilo jen ve škole odposlechnout třeba tu zmíněnou násobilku? Většinou jsme se ji museli "nadrtit" doma, jako básničku. Abychom nemuseli přemýšlet a při otázce: "3 x 4?" automaticky, bez přemýšlení vypálili: "12".
Tak jako když přijíždím ke křižovatce, musím řešit dopravní situaci a nemůžu se rozptylovat přemítáním, "jak se vlastně řadí ta dvojka?"
Jenže právě tato "domácí příprava do školy" je dnes zhusta považována za něco špatného a nepatřičného. Za "zbytečné přetěžování dětí tupým memorováním". A to se dnes nesmí. Výuka má být podnětná a zábavná.

Proboha, kolik z nás bavilo šprtání násobilky, nebo vzorečků do fyziky? Kolik z nás, kteří jsme chodili do "lidušky" šílelo nadšením, že může dvě hodiny opakovat C-D-E-F-G-A-H-C?
Jenže bez toho to nejde, krucinál. Teprve až "našprtáte" notovou osnovu, až zvládnete základy, otevře se vám nový obzor. Prostor, kde věci najednou začnou do sebe zapadat a dávat nový smysl.

A naopak. Pokud přes tuto hranici nepřekročíte, nikdy nezvládnete základ. Nikdy se nemůžete dostat do míst, kde vás to najednou začne bavit. Sebelepší středoškolský pedagog jen velmi obtížně odkryje žákovi kouzlo vzájemných vztahů a souvislostí, pokud žák samotný tápe a svou energii musí soustředit na to, aby pochopil věci, které již měly dávno patřit mezi elementární znalosti.

V našem současném systému nesmí být žák motivován zvnějšku tlakem učitele. (Na některých středních školách už radši nenechají nikoho vyhodit od maturit, aby si nikdo nestěžoval). Jen málokterý žák je motivován k vlastní práci vnitřně (třeba ambicemi). Jenže žák, který nezvládl základní znalosti prvního stupně, ani žák který nezvládl základní znalosti základní školy, nemůže chápat učivo stupně následujícího. Takový žák se vcelku zákonitě při výuce nudí a škola ho nebaví. Považuje ji za nutné zlo, kde musí přetrpět čas, než si zase může pustit doma televizi, nebo internet.
A paradoxně výukou v takovém prostředí budou trpět i ti nadanější, které by učení samotné bavilo. Jenže jak má být uspokojena jejich vnitřní potřeba po dalších informacích v prostředí, kde polovinu času věnuje učitel krocení zvěře?

Ve škole to, bohužel, velmi často nebaví ani samotné učitele.
Je to dáno samozřejmě i finančním ohodnocením. - S jinými vysokoškoláky raději nesrovnávat, perspektiva platového nárůstu nulová a navíc nezávislá na skutečně dobře odvedené vzdělávací práci. Zákonitě si většina mužů ve školství hledá vedlejší zaměstnání, což pak vede logicky k poklesu kvality práce v zaměstnání hlavním. Jenže ve škole "se to tak hned nepozná".
Připočtěte zahlcení zbytečným papírováním a buzerací ze strany zřizovatelů a zhusta i rodičů. Frustraci z ubohého společenského statusu, daného náhledem společnosti ("kdo neumí, učí"; "co by chtěli, prt dělají a mají samé volna"...).
Bavila by vás taková práce? Jak dlouho? A jak chcete udělat zábavným pro jiné to, co nebaví vás samotné?

Takže školu nemají rádi špatní žáci, protože ti ji neměli rádi nikdy. (A dříve, nežli mi začne někdo spílat a vysvětlovat, že nejsou špatní žáci, ale pouze špatní učitelé, dovolím si poznamenat, že i sociopaté jako Jack Rozparovač někde absolvovali základní a dnes povinně i střední školu.)
Průměrní žáci díky svým "právům" a našim "projektům" zanedbali tu nezábavnou část výuky a k té zábavné se nemohou dopracovat.
Ti šikovní a nadaní žáci nejsou většinou v podmínkách dnešních škol dostatečně uspokojováni ve své touze po vzdělání. Takže ani je to ve škole nebaví.
A učitelé? O těch již byla řeč. (A bylo by toho ještě na dlouhou debatu...)

Tak čemu se vlastně divíme?
08. 09. 2009 | 18:44

naivka napsal(a):

poste.restante

máte pravdu, chceme-li po dětech, aby něco uměly, musí se to nejprve naučit. mám zajímavou zkušenost. jedno dítě mělo na prvním stupni třídní učitelku, která měla precizně připravené hodiny, předmět pečlivě, srozumitelně, ale stručně vyložila a nezatěžovala děti nadbytečnými informacemi a úkoly. dítě z její třídy bylo po absolvování prvního stupně zš přijato na víceleté gymnázium jako čtvrté nejlepší ze 150 uchazečů. druhé dítě, rozhodně ne hloupější, mělo paní učitelku, která tvrdila v podstatě to samé, co vy - dítě se nejlépe naučí neustálým opakováním a opakováním a opakováním. po celý první stupeň děti ve třídě dostávaly za domácí úkol z matematiky téměř každý den vypočítat v průměru kolem 30 - 50 jednoduchých příkladů, na kterých se procvičovaly numerické operace, např. vámi zmíněná násobilka atd. musím přiznat, že jsem s úkolem občas vypomohla a po chvíli jsem již sama nevěděla, kolik je 1 + 1 ... slovní úlohy se příliš nedělaly, učitelkou byl kladen důraz spíše na mechanické počítání. dnes již na 2. stupni zš má dítě problémy logicky rozebrat slovní úlohu a pochopit ji.

mozek dětí funguje velice zvláštně. děti, ještě než dosáhnou tří nebo čtyř let, tedy neumí ještě číst ani často pořádně mluvit, znají už základní fakta o tom, jak svět funguje. naše schopnost učit se nemůže být (asi) jen výsledkem vzdělání nebo výchovy. spíše to vypadá, že je součástí naší lidské přirozenosti. je také zvláštní, když sledujeme děti, jak rychle dokážou přijít na to, jak třeba fungují některé přístroje (mám teď na mysli mobil nebo počítač). děti překvapivě rychle vyvozují z daných informací správné závěry a v tom si v podstatě v ničem nezadají s konstruktéry přístrojů, jen s tím rozdílem, že děti samozřejmě přístroj nevymyslely a nemají nejmenší tušení, jak ke svým závěrům došly. ale dokáží ho ovládat na dost vysoké úrovni, aniž by si přečetly návod !! mozek je orgánem, který se umí učit, ale jestli zjistí, že ono učení probíhá směrem od jeho přirozené zvědavosti k neustálému, triviálnímu memorování, jeho aktivita možná klesá a dítě ztrácí zájem. prosím, nic netvrdím, jen zkouším přemýšlet ... dnešní doba je rozhodně někde jinde, než třeba před 10 - 20 roky a děti to cítí a vědí. víme to i my, dospělí, jen se obávám, že většinou nejsme na tuto skutečnost schopni správně reagovat a možná tak dochází k jakémusi generačnímu střetu, které děti řeší zlobením a dospělí jsou rozčarováni a "bezmocní". to slůvko bezmocní jsem vědomě dala do uvozovek, protože ve skutečnosti vše je v našich rukách. jen si musíme uvědomit, že celá lidská společnost se skládá z jednotlivců, tedy každého konkrétního člověka, i vás, i třeba mě :-) ...

a ještě takový malý dovětek si dovolím k mému obyčejnému dnešnímu povídání, prosím. mám ráda muziku a notovou osnovu i noty jsem se také učila. ale nikdy jsem nebyla schopna vymyslet a oživit tak krásné melodie, jako třeba john lennon nebo paul mc cartney. možná se mýlím, ale tito dva snad začínali bez znalosti not ... a dovolím si tvrdit, že ani mozart či chopin netvořili svá velkolepá díla jen na základě znalosti houslového klíče či jak se jmenují noty.. ta hudba vyvěrala přímo z nich...

dobrý večer.
08. 09. 2009 | 21:22

poste.restante napsal(a):

pro naivku:
Dobrý večer.

O to právě jde. Každý jsme jiný a vnímáme trochu jinak. Troufám si tvrdit, že od doby, kdy jsem poznal čísla a základní matematické operace, mi vždycky byly jasné třeba distributivnost, asociativnost a komutativnost násobení. I když jsem, pochopitelně, neznal tyto pojmy. Když pak na mne s nimi matikářka vyrukovala, jen mi potvrzovala něco, co jsem dávno znal. Stejně tak jsem nechápal, proč nám nejdřív vysvětlovali dělení celými čísly se zbytkem a pak najednou po čase (obrovský objev), že mohu pokračovat v dělení i za desetinnou čárkou. To snad byla samozřejmost, ne?

Nebyla. Časem jsem pochopil, že věci, které mně jsou naprosto jasné, jiní spolužáci pochopit nemohou, anebo jen s velkým úsilím. A já zase nechápal, jak mám vzít do ruky štětec a dokázat, aby ta čára na papíře byla rovná. (Takže jedničku z výtvarné výchovy jsem dostával jen aby mi "nepokazili vysvědčení".)

Takže podle mne obě ty Vaše paní učitelky vlastně dělaly chybu. Jste si opravdu jistá, že ono první dítě by nebylo úspěšně přijato i kdyby ho učila druhá paní učitelka? A jste si jistá, že první paní učitelka by i druhé dítě připravila skvěle? Co když o pár let později první dítě muselo vyvinout mnohem větší úsilí ke zvládnutí učiva, pro které mu chyběly informace, které první paní učitelka považovala za zbytečné? Ale 50 příkladů denně doma na prvním stupni a opomenutí slovních úloh považuji i já za poněkud nešťastné.
Na střední škole jsme měli skvělou bioložku. Měla skvěle propracovaný systém výuky. To co dodnes z tohoto předmětu umím, umím díky ní. Naprostá většina studentů si ji pochvalovala. Všichni, kromě těch, kteří šli na medicínu a biologii, protože záhy zjistili, že některé kapitoly učiva paní profesorka pominula ve prospěch jiných, patrně atraktivnějších. Takže kde je ta správná hranice mezi nutným a nadbytečným?

Vtip je v tom, že naše školství je nastaveno na "průměr". Výjimky jedním i druhým směrem byly léta eliminovány. Proto dnes zuřím, když slýchám o rušení víceletých gymnázií. Myslím, že jsme příliš malý národ na to, abychom si mohli dovolit plýtvat talenty.
Jiná věc je, jestli je potenciál těchto "vybraných" dětí opravdu využit a jestli jsou na gymnáziích dostatečně schopní pedagogové. Prozatím se zdá, že dokáží spíše "srovnat" absolventy osmi a čtyřletých gymnázií na stejnou úroveň. Nejspíš se jim nechce psát pro čtvrtý ročník (4G) a oktávu (8G) jiné přípravy. Je taky otázka, zda v důsledku "bitvy o žáka" (= zdroje financí) nejsou na 8G přijímáni žáci, kteří tam nemají co dělat.

Ale to jsem odbočil. Jde mi o něco jiného. Někteří žáci mají talent pro jistou oblast a někteří zase ne. Způsob a formu předání vědomostí je potřeba volit podle toho. Ale všichni beze zbytku by měli být schopni zvládnout učivo základní školy na jisté úrovni. Stejně tak maturita by měla být jakousi garancí, že student je schopen zvládnout odpovídající pemzum informací a taktéž je schopen jisté úrovně abstraktního myšlení. Obojí je pak nutným předpokladem pro další studium. Proč tomu tak dnes zhusta není, to je zase na jinou debatu.

To, co dnes hlasatelé nových způsobů vzdělávání tvrdí, je, že existuje nějaká "královská cesta" ke vzdělání. Že to zkrátka jde se něco učit pouze zábavnou formou a bez práce. Ale to je blbost.

Tím nechci říct, že zábavné formy neexistují, anebo, že je učitel nemá hledat. Právě naopak. Pusťte dětem film Master and Commander a budou vědět o poměrech v britském námořnictvu za napoleonských válek více, nežli po třech hodinách výuky. Pusťte jim Polednici od F.A.Brabce a nejspíš budou vědět, kdo byl Erben. (Ale silně nedoporučuji jako přípravu k maturitě film Máj od téhož režiséra.)
Nebo z jiného soudku. Výuka astronomie by měla být, dle mého, povinně doplněna návštěvou planetária.
Jak se dá dělat věda zajímavou pro děti, to lze shlédnout třeba v Centre Pompidou v Paříži. (Což je mimochodem přesně ten typ projektů, které u nás nikoho ani nenapadne zrealizovat.)

Ale to vše neznamená, že vždy, ve všech předmětech a hlavně pro všechny žáky musí být každé téma zajímavé a atraktivní.
Že všichni se naučí nepravidelná slovesa do angličtiny bez vlastního úsilí.
Někteří možná ano, ale jiní ne. Protože jsme odlišní a každému z nás vyhovuje jiná forma. (Viz 2. díl Básníků - někdo chápe logiku, někdo má fotografickou paměť.)
"Triviální memorování" je zatracováno, ale pro některé žáky a pro některou látku je docela vhodné i dnes.
09. 09. 2009 | 02:19

poste.restante napsal(a):

Mimochodem ještě jedna poznámka. Děti vůbec necítí a nevědí, že doba je někde jinde. Je jim to úplně jedno, jaká doba kdy byla - ony žijí dnes. Dnes analyzují okolní svět. Tak jako před lety poznaly podle pípání, že kuřátka na dvoře mají strach, tak dneska vypozorují vazbu mezi červeným čudlíkem a funkcí PIP na televizoru.

Dokázal snad někdo nějakým relevantním výzkumem, že doba před 10-20 lety je opravdu nějak zásadně jiná pro chápání, vnímání a učení dětí? Že 20 let v období 1989 - 2009 je nějak zásadně odlišných oproti letům třeba 1969 - 1989, 1925 - 1945? Tedy já se nepřu o to, že doba jiná je. Ale není jiná spíše pro nás, kteří jsme zažili "tamtu dobu"?
Pro naše děti není závažnějšího rozdílu mezi dobou socialismu a třeba třicetiletou válkou. Obojí bylo "tenkrát", obojí je historie.

Generační střet tu byl odjakživa - O tempora, o mores...
Jestliže jsou ale dnes dospělí vůči dětem bezmocní, pak proto, že celá společnost si vsugerovala velký omyl: Že jsou možná práva bez povinností, svoboda bez zodpovědnosti, atd. Že svoboda projevu znamená mít právo říkat jakoukoliv pitomost, nepodloženou znalostí faktů a důkazů, z nichž se skutečný názor utváří. Že to, že jste slavná, mediálně známá celebrita je rovnocenné tomu, že jste chytřejší a lepší nežli ostatní..... A že v tomto duchu jsme celou generaci dětí vychovali.

Ano, mají víc atraktivních zdrojů zábavy. Mají více televizních programů a menší chuť si sami číst. Mají internet a počítačové hry. A méně našeho času na obyčejné popovídání.
Tráví více hodin on-line, nežli se spolužáky face to face.
Nechodí povinně do pionýra či do kroužků, takže většina vlastně ani nemá koníčky.
Jejich zábava je mnohem víc pasivní. (Například večer na lyžařských kurzech si sednou a čekají, že je "někdo" bude bavit.)

Ale opravdu se nějak zásadně liší jejich mozek od našeho?
Ano, umí ve dvou letech zapnout satelit a navolit ten svůj kanál.
Ale učí se snad zavazovat tkaničky u bot jinak než my?

Opravdu jsou všechny ty "zastaralé metody výuky" zcela nepoužitelné, anebo se jenom pro někoho stalo všechno "nové" a "netradiční" docela pohodlným byznysem...?

P.S.: Dodnes nechápu souvislost mezi notovým zápisem a výškou tónu, který mám zazpívat. Což je zajímavé, protože zahrát jsem ho uměl, ale zpívám jen popaměti. A pamatuji si přesně tóny písničky, kterou jsem slyšel jednou, když mi bylo 6 let a víceméně zdařile jsem schopen ji reprodukovat.

Kdo ví, jak by dopadl Mozart, kdyby se narodil do rodiny třeba vesnického ševce...
Ale kdyby se on i Chopin nenaučili noty, dnes bychom si jejich skladby nejspíš nemohli zahrát.
09. 09. 2009 | 02:28

naivka napsal(a):

pan poste.restante

vážený pane, vaše komentáře jsou mně myšlením velmi blízké a já s vámi nepolemizuji o správnosti vašich názorů; snažím se na základě i vašich úvah o problémech na školách spíše přemýšlet a děkuji vám za vaše odpovědi. nu, dovolím si zatím reagovat na vaši úvahu, cituji vás: "Děti vůbec necítí a nevědí, že doba je někde jinde. Je jim to úplně jedno, jaká doba kdy byla - ony žijí dnes. Dnes analyzují okolní svět" .. ano, děti žijí dnes, a dnes analyzují okolní svět, to je přesně, co jsme měla na mysli. a to, co jim nabízíme ve školách (forma výuky, ale i absence ideálů) zřejmě je tím nestravitelným pro ně a důvodem, proč ve školách zlobí a nechodí do nich rády. děti mají díky novým technologiím (mobily, počítače) přístup k daleko širšímu spektru informací než před těmi 10 - 20 lety měly generace předcházející. mohou si také snáze ověřit rozpory mezi skutky a slovy nás dospělých.... píšu jen narychlo, prosím o shovívavost.

ještě k tomu chopinovi :-) .. víte, noty se člověk naučí za malou chvilinku. ale aby uměl zahrát si třeba i drobnější skladbu od jakéhokoliv autora, musí chtít se ji naučit. je to o práci, a v tom máte zcela pravdu. ale hudbu většinou děláváme dobrovolně a baví nás ...

dobré ráno.
09. 09. 2009 | 06:52

slepenina napsal(a):

Určitě tohle vše je na dlouhé povídání. prostě jako je učitel a učitel tak i dítě a dítě. Kyždý jsme jiný a tak by to asi i mělo být, nemůžeme být všichni chytří a sedět v kancelářích. Určitě je důležité děti nadané podporovat a zase děti, které mají problém se ve školním prostředí pohybovat povzbuzovat k činnosti a to jen třeba malou pochvalou i když má v sešitě najaké chyby, ale jemu to hodně pomůže. Jinak rodiče jako takový je také velký problém, vidím to u dcery ve škole jak si pořád něco vymýšlejí a něco nelíbí. Ona celá školní docházka je boj dětí, učitelů i rodičů. Vím, že třeba určitý uznávaní vědci byli dislektici a přesto to dokázali vše zvládnout, ale bylo jim umožněno i přesto vzdělání v tom co jim bylo dáno od přírody, vědění jen v určitém směru.
09. 09. 2009 | 10:07

poste.restante napsal(a):

pro naivku:

Myslím, že jsme ve shodě téměř dokonalé. I já si myslím, že děti jsou zahlceny přemírou informací, ve kterých se ale nemohou orientovat bez vlastních znalostních základů. Moc ale nevěřím, že najdu v běžné třídě průměrně víc než jednoho žáka, který by si doma ověřoval konkrétní části učitelova výkladu. Jiná věc je, že děti snadno detekují rozpor mezi slovy a skutky nejen učitelů ale i třeba mediálních symbolů doby. (Třeba když politik, který se kasá rodinným zázemím v rámci volební kampaně, pár týdnů po volbách přizná milenku...)

Průvodcem a lodivodem by měl být v každém ohledu učitel, který by měl také být jistou morální autoritou. Jenže to se bavíme spíše o ideálu, od kterého se realita často velmi výrazně liší.

V každém případě ale platí, že je to prostě permanentní práce učitele přemýšlet nad tím, nejen co naučit, ale také jak naučit.

Já rozhodně nediskutuji o faktu, že dnešní děti potřebují při vší té změti různých podnětů, jimiž jsou obklopeny, zaujmout přeci jen trochu jinak, nežli hrou na housle a sugestivním vyprávěním, jak to dokázal Igor Hnízdo. To by dnes (možná) zafungovalo tak na prvním stupni. Ale vadí mi, že jsou dnešními teoretiky zdůrazňovány pouze "alternativní metody" a vše ostatní je div ne zločinem proti dětské duši.
A ještě jedna věc. Nikdy se nepodaří, aby v průběhu byť jen jediného roku zaujala každá látka vždy a všechny. Někoho prostě nebaví fyzika a někoho dějepis. Tak tomu bylo, jest a bude a ani kantor - génius na tom nic nezmění.
Co ovšem ovlivnit můžeme, to je vybavenost škol. A jsme zase u peněz a výdajových "priorit" ...
09. 09. 2009 | 14:02

slepenina napsal(a):

Moje dcera byla integrovaná a škola na ní dostávala více peněz ze státního rozpočtu a měla doporučení, že tyto prostředky mají být použity k speciálním potřebám, které jiné děti nepotřebují a ona nikdy nedostala nic, žádné speciální potřeby i takové obyčejné pípátko, aby rozeznala krátké a dlouhé samohlásky jsem musela sehnat a koupit sama pak jsem ho škole ponechala, také na co by mi asi bylo, když se to naučila dcera rozeznávat. Různé podpůrné knížky na dyslexii a další vše jsem musela kupovat a škola na to nepřispěla ani korunou a jak jsem psala tak na dceru dostávala více peněz než na jiné děti.
09. 09. 2009 | 16:31

karolina napsal(a):

Nejde jen o to, jak to bereme my zaci, ale o to, jak se k nam chovaji ucitele, reditele a celkove skola. Do skoly chodim rada jen na urcite predmety, na predmety, ktere vim, ze mi mohou neco dat a vim, ze ucitel se nechova: "No tak tady zase mame dalsi den, to je opruz", ale uceni ho bavi. Kratkou dobu jsem chodila do skoly v zahranici. Je tam uplne jiny pristup. Vsechno jde a jde to i vuci studentum a ne jen vuci vyhodam skoly. "Nam se to hodi takhle, takze vas oficialni rozvrh bude sice vypadat takhle, ale budete tam chodit takhle." Dobre, tak jim vyjdeme vstric, protoze oni by nam to potom dali nalezite "sezrat". Ale aby oni vysli vstric nam? NIKDY! Kdyz prijde ucitel na zacatku skolniho roku do ctvrteho rocniku gymnazia a nabidne nam tykani, tak proc je toto nabidnute tykani jen jednostranne? Aneb "Kdyby vam to nevadilo tak vam bduu tykat jo?" Na toto nejde ani rict ne. A k cemu potrebujeme znat ku prikladu komplexni cisla? To at se uci na skolach ktere jsou specializovane na matiku a ne na skolach, kde to studenti vzhledem k vyberu oboru nebudou nikdy potrebovat. Tot muj nazor. Neni to jen o nas ale taky o pristupu k nam!
09. 09. 2009 | 19:09

slepenina napsal(a):

Přesně tak určité věci by se měli učit jen na odborných školách určitého směru a ne zbytečně něco hustit do hlavy, když to není k ničemu. Na základních školách by se mělo hlavně soustředit na všeobecné základní znalosti,které člověk bude v životě potřebovat. Já to pojmu asi takhle, že z 30 dětí na základní škole pujde na střední jen třeba polovička a z ní pak další polovička na vysokou. Je to zbytečné paušolizování, že všichni musí vědět vše a o tom to podle mě není.
10. 09. 2009 | 14:02

poste.restante napsal(a):

pro slepeninu a karolinu:

Promiňte, ale můžete mi říci, které jsou to ty zbytečné znalosti a pro koho zbytečné.

Tedy já vím, že jsou učitelé, kteří chtějí vyjmenovávat hlavní města všech států včetně počtů obyvatel. Proč proboha, říkal jsem si vždycky.

Na druhou stranu:
Karolíno, pokud je Váš studijní obor maturitní, pak vězte, že ke znalostem maturanta patří i znalost komplexních čísel. Je to proto, že bez této znalosti nemáte šanci pochopit spoustu dalších souvislostí v mnoha oborech. Maturita Vám dává možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole a tam se již nikdo nebude zdržovat vysvětlováním samozřejmostí. Na komplexní čísla tam není čas. To by jste mohla rovnou chtít, aby Vás na vysoké škole učili funkci sinus, protože většina středoškoláků ji v praktickém životě neuplatní.

Slepenino:
Pokud mi na základní škole ukažete prstem, které děti nepůjdou nikdy na vysokou, milerád budu pro to, aby se učily raději třeba jak vyvrtat díru pro hmoždinku a jiné praktické věci a nezdržovaly se pochopením zákona zachování hybnosti či Ohmovým zákonem.
Pokud to ale udělat nemůžete, anebo nechcete, pak pochopte, že i budoucímu doktorovi i budoucímu kominíkovi bude nutno vysvětlit na základní škole rovnoměrně zrychlený pohyb.

P.S.: Karolíno, patnáctiletým studentům tykám a nevidím nejmenší důvod, proč by oni měli téměř třikrát staršímu kantorovi tykat také. To by si museli nejdřív zasloužit.
10. 09. 2009 | 19:44

slepenina napsal(a):

poste.restante, já konkrétně vím, že jsem se na ekonomce učila matice a na gymnáziu ne a k ničemu mi určitě nejsou a pokud vím tak všichni co se mnou studovali tak nikdo nešel na vysokou, protože to bylo už dálkové studium a skoro všichni jsme měli víc jak 30 let a jen jsme si doplňovali studium na základě naší práce. Na základní škole se toho najde plno a myslím, že správný učitel už pozná během prvních let co je v dítěti a co ne. Nějaké hrozné učení dějepisu do podrobna nemá význam a musím jen ještě k tomu dodat, že moje babička měla jako z prvních žen vystudované gymnázium a když dcera přinesla učebnice ze 6. třídy tak jen kroutila hlavou co se učí, že oni se to učili právě až na gymnázium a musím říct, že můj děda i učil na gymnázium a moji rodiče oba mají vysokou školu a tak vím o čem se mluví. Jelikož dceru skoro pořád vyučuji doma tak vidím co se učí a co v životě bude potřebovat a co ne, a i vím, že ona na střední nepujde a když tak až možná v pozdějším věku. Já jsem se také musela vše naučit znova, když jsem chtěla jít na dálkové studium střední školy a vůbec mi to nevadilo, že jsem se to doučila a tak i končí plno dětí ze základní školy, že si to z ní nepamatují, protože je toho hodně co se chce, aby v hlavě měly. Pak během studia jim se vše spojuje a dochází a lépe vše i do té hlavy dostanou, vidí souvislosti.
11. 09. 2009 | 16:20

poste.restante napsal(a):

slepenino, Vy to nechápete.
Nenajde se člověk, učitel, nebo politik, který by si osoboval právo rozhodnout o něčím osudu jen na základě známek třeba z prvního stupně ZŠ. Když už, tak na základě přijímacích zkoušek, ale ani to někteří nepovažují za zcela objektivní. Vy i učitel si můžete MYSLET, ale nemůžete VĚDET a tím méně ROZHODNOUT, že tohle je hlupák a na střední školu nemá.
Znal jsem žáka, který přišel z vesnické základky, kde opakoval jeden rok už na prvním stupni. Jeho nový učitel si všiml, že kluk zjevně souvislostem v matematice rozumí, ale nezvládá samotný výpočet. Dalo mu to práci, ale přesvědčil matku k vyšetření v ped. psychol. poradně. Diagnostikována diskalkulie. Získal příslušné úlevy, např. mohl počítat s tabulkou s malou násobilkou. Pokud vím, zvládl i střední.
Albert Einstein prý propadal z fyziky...

Diskuse o tom, co bude a nebude potřeba v životě. Promiňte, ale kdo to dnes může s jistotou tvrdit. Běžný člověk za život třikrát změní zaměstnání i profesi. Takže bavme se o rozsahu a hloubce znalostí, ale nemám pocit, že by toho dnešní děti ze základek uměly nějak mnoho. A hlavně mám jistotu, že většina z nich si zvykla, že jim stačí velice málo vědět a "nějak to prostě dopadne".
11. 09. 2009 | 22:25

Pavel napsal(a):

Pro Poste restante:
Napsal jste:
"pokud je Váš studijní obor maturitní, pak vězte, že ke znalostem maturanta patří i znalost komplexních čísel. Je to proto, že bez této znalosti nemáte šanci pochopit spoustu dalších souvislostí v mnoha oborech."

Měl jste na mysli i humanitní obory?Můžete uvést konkrétní příklad?
14. 09. 2009 | 12:59

Janek napsal(a):

Pavle, dovolím si něco k tomu napsat. Komplexní čísla se učí druháci na průmyslovce elektro, protože je potřebují. Je na nich postavena symbolicko-komplexní metoda řešení harmonických elektrických obvodů (to jsou obvody, kde se napětí dá popsat funkcí sinus, např. napětí v zásuvce), na komplexní analýze stojí popisy kmitočtových filtrů (ty máte v reproduktorových soustavách, ekvalizérech, veškerých napájecích zdrojích atd). Směrem k humanitním vědám: víte něco málo o fraktálech? Najděte si na wikipedii heslo "fraktál" a vězte, že všechny ty krásné obrázky jsou přímo výsledkem výpočtů s komplexními čísly. Fraktální geometrie velmi úzce souvisí s teorií chaosu. A s teorií chaosu zase souvisí matematické modely, které popisují proudění v atmosféře, tzn. vývoj počasí, potažmo vývoj klimatu (na to se ale používají čísla reálná). Starý vtip také říká, že nabízí-li firma "komplexní řešení", je třeba dávat si pozor. Komplexní řešení má totiž nenulovou imaginární část. Komplexní čísla jsou jen mrňavý kousíček mozaiky, na kterou se denně díváte... jsou ukrytá za matematikou, jež popisuje děje ve sdělovací technice, a bez té byste si nenaladil rádio a nezavolal mobilním telefonem. Navíc zrovna od humanitně založených lidí bych čekal, že budou mít problém právě s tím surovým pragmatismem "K čemu to je??? A já to v životě nebudu potřebovat!!!". Řekl bych to jinak. Vy to v životě potřebovat nebudete hlavně proto, že to v životě nepochopíte, a tak to nebudete moci použít, protože o tom nebudete nic vědět. Takže prostě budete muset dělat něco jiného. Jakobyste si kolem sebe uměle stavěl zeď, za níž necháte veškerou matematiku (potažmo techniku), ačkoliv se bez ní ve skutečnosti neobejdete. Víte, s čím mám problém zase já? Právě s tím pragmatismem, kterým se obhajuje nejen laxní přístup k přírodním vědám, ale i k těm humanitním...
15. 09. 2009 | 20:21

poste.restante napsal(a):

Omlouvám se za pozdější reakci - nechal jsem tuto diskusi nějaký čas bez návštěvy, protože téma, jak se zdá, pro většinu vychladlo.

Ale k věci. Janek už odpověděl za mne tím podstatným. Dovolím si parafrázovat hlavní myšlenku: "Jakákoliv znalost je k ničemu pro toho, kdo tuto znalost sám nemá." Čili nebude Vám to k ničemu, pokud ani nevíte, že to existuje, ale může Vám to být k něčemu, pokud tu znalost máte. (Tisíce lidí neumí svařovat, ale pro ty, kteří touto znalostí vládnou, může být v určitých situací život snazší.)

Právě komplexní čísla jsem si vzal za příklad, protože je uvedla karolina. Mohl jsem ale najít i jinou oblast matematiky.
Nechci se odpovědi vyhnout, i když v otázce tuším jedovatý osten. Je pro mne obtížné stanovit přesně hranici humanitních věd a určit tedy možnost využití znalosti komplexních čísel. Spousta vědních oborů se dnes začíná prolínat navzájem. Navíc, proč se omezovat jen humanitními vědami? Rozšiřme téma i o vědy přírodní.
Tak třeba:
medicína? - co takhle, výpočty s elektromagnetickým polem či částicemi = principy fungování těch skvělých diagnostických udělátek, jako je EEG, EKG, pozitronová emisní tomografie, atd.
archeologie? - šíření vln v materiálech je fajn pro využití např. seizmografie při hledání místa, kde má smysl kopat.
biologie, botanika? - třeba při výpočtech osmotických tlaků na membránách uvnitř tkání, by se to mohlo hodit. Taky ty potvůrky nanoboty, které nám jednou možná budou spravovat buňky zevnitř, by se asi bez znalosti matematiky navrhovaly dost blbě.

ekonomie, sociologie, demografie, politologie - no tam to snad bez matematiky ani nejde. Minimálně profesor Nash by Vás měl přesvědčit. Koneckonců na společenské jevy je možné se dívat jako na vektory různě působících společenských sil a pnutí - a s těmi se v Gaussově rovině komplexních čísel počítá děsně fajn.

právo? - od těch dob, co právníci posuzují míru zavinění a odpovědnost architektů či stavebních dozorů snad trochu technických znalostí advokátům a soudcům neuškodí.

religionistika? - dostal jste mne. Opravdu netuším, k čemu by tady mohla být komplexní čísla dobrá. Ani teologovi, či klasickému filologovi. (I když možná by mi někdo věci znalejší mohl pomoci ;-)) Třeba matematický zápis foném...

No, nechme toho.
Můžete mi namítnout, že jde o témata okrajová, o oblasti prolínání humanitních oborů s technikou. A budete mít pravdu. Ale není to tak historicky dávno, kdy někdo považoval výpočty s tělesy, pohybujícími se rychlostí světla, za naprosto neužitečné a okrajové téma fyziky.

Humanitně vzdělaní lidé dozajista nemusí znát fyzikální principy a matematický aparát, který umožnil sestrojit zařízení, jež používají při své práci. V tramvaji přece také mohu jet, aniž bych věděl, zda je výkon motoru řízen reostatem, nebo tyristorem. Ale tak nějak se mi zdá, že když těm principům rozumím, je to minimálně pro mne lepší.

Vaše otázka byla zcela korektní, ale snad Vám nemusím vysvětlovat, že často Vám souvislosti mezi jevy dojdou až na základě poznání těchto jevů. Tak jako jeden technik kdysi v jednom muzeu objevil jednoduchý elektrický článek, který archeologové, nemajíce technického vzdělání, označili za "kultovní předmět neznámého účelu". Kdo ví, kolik jiných důležitých souvislostí už nám proklouzlo před očima, jenom proto, že si někdo řekl: "A k čemu mi bude vědět zrovna tohle?"
Víte, opovrhování matematikou se mi zajídá úplně stejně, jako opovrhování jakoukoliv jinou oblastí lidského vědění. Mohl bych se se stejnou logikou ptát, k čemu je mi v praktickém životě znalost Hannibalovy strategie v bitvě u Kann, anebo k čemu jsou k maturitě z českého jazyka nutné životopisy a rozbory děl desítek spisovatelů.
Neptám se na to. Koneckonců, ač technik, dobrovolně jsem kdysi navštěvoval semináře z latiny a z literatury. Říkal jsem si tenkrát, že něco vědět je prostě fajn.
16. 09. 2009 | 01:22

Pavel napsal(a):

Pro Janek a Poste.restante:
Díky za podnětné odpovědi. Chtěl bych jen zdůraznit, že můj dotaz byl zcela neutrální. Žádný jedovatý osten v tom nebyl, ani žádný surový pragmatismus, jen čistá zvědavost. K matematice nechovám žádný odpor, spíš naopak, jakousi tichou úctu.

V pozdějším věku jsem si na gymnáziu dodělal dálkově maturitu a nyní se chystám na vysokoškolské studium historie. Na gymnáziu jsme komplexní čísla probírali a dopadlo to s nimi, podobně jako s matematikou vůbec. Prolezl jsem taktak. Janek to vystihl, když napsal, cituji:"Vy to v životě potřebovat nebudete hlavně proto, že to v životě nepochopíte, a tak to nebudete moci použít, protože o tom nebudete nic vědět. Takže prostě budete muset dělat něco jiného. Jakobyste si kolem sebe uměle stavěl zeď, za níž necháte veškerou matematiku (potažmo techniku), ačkoliv se bez ní ve skutečnosti neobejdete."

Výstižně napsáno. Jen bych dodal, že tu zeď si kolem matematiky nestavím úmyslně. Já jí prostě nerozumím, nemám na to buňky. Dokonce jsem si platil soukromky z matematiky, ale na zkoušce jsem stejně prolezl, hlavně díky milosrdenství mého učitele. Jediné, co jsem zjistil, že čas, který jsem strávil nad rovnicemi atd., mi chyběl při studiu literatury, zeměpisu, historie atd., což byly předměty, které mi šly mnohem lépe. (Zeměpis bych samozřejmě na VŠ úrovni dělat nemohl). Čas a úsilí, které jsem do matematiky vložil, naprosto neodpovídal výsledkům. Jistě, by bylo hezké, mít o tom nějaké ponětí, ale já na to nemám a čas budu raději věnovat oblasti, která mi jde mnohem lépe. Můžete namítnout, že budu omezený, ale tak to prostě je.

Ještě bych reagoval na toto, cituji:"k čemu jsou k maturitě z českého jazyka nutné životopisy a rozbory děl desítek spisovatelů"
No, pokud to ve vás vzbudilo zájem o literaturu, pak je to výborné. Pokud ale ne a ke zkoušce jste se to nabifloval a druhý den zapomněl, tak je vám to k ničemu. Místo mnoha rozborů, by možná stačilo studenta motivovat, aby si se zájmem přečetl jen několik knih. Možná, že by dokonce stačila jen jedna - ta, která v něm vzbudí o literaturu zájem a motivuje ho číst dál. Jistě, dotyčný nebude někde za blbce, když bude vědět, že existuje nějaký Kafka. Ale co z toho, když o krásnou literaturu nemá zájem?. No, teď jsem dostal už někam jinam.

Přeji hezký den
16. 09. 2009 | 13:14

slepenina napsal(a):

Já jen mpůžu uvést příklad jednoho nyní už dospělého muže, paní učitelka byla přesvědčená o tom, že chlapec nepatří do klasické základní školy a musel chodit do speciální, po vyučení si udělal střední školu a pak i zdárně dokončil vysokou, jistě měl zázemí v rodině a také velkou podporu a on sám chuť něčeho dosáhnout. Stačilo mu tedy udělat speciální školu a pak zvládl i to další a jak jistě uznáte tak ve speciální škole je učivo trochu omezenější. Učitelka tedy nevidí, že některé děti jsou schopné vystudovat dál, ale je schopna rozhodnout o osudu dítěte a přeřadit ho do speciání školy a tak rozhodnout. Budu si stát za svým názorem, že opravdu jsou děti ve škole zatěžováni všichni zbytečnostmi, které buď v životě vůbec a to většině není k ničemu. Správný pedagog by měl poznat už na prvním stupni co v dítěti je a co není.
17. 09. 2009 | 10:45

poste.restante napsal(a):

slepenino:
O zařazení do "speciální školy" rozhoduje pedagogicko-psychologická poradna, tedy psycholog s razítkem. Nikoliv tedy paní učitelka - ta může dát pouze návrh na vyšetření. Váš příklad navíc, podle mého soudu, demonstruje, že systém (většinou) funguje správně. Chlapec v klídku a bez stresů absolvoval základní docházku v zařízení, kde mohli lépe vyjít vstříc jeho specifickým nárokům na výuku, čímž byl vytvořen předpoklad pro jeho další studium na střední škole. Neznám konkrétní podrobnosti, ale vím, že v některých případech dochází i v průběhu vyspívání jedince k zmenšení až odstranění jeho hendikepu.
Problém je možná spíše ve Vašem náhledu. "Zvláštní škola" to není "odkládárna pro blbečky" a její navštěvování by nemělo znamenat doživotní stigma. Přece, když má někdo kratší jednu nohu, také ho nebudeme nutit běhat tři kilometry s ostatními, jen proto, "aby zapadl a nevybočoval".
18. 09. 2009 | 14:29

slepenina napsal(a):

Jistě to máte pravdu a je to většinou na doporučení školy nebo žádost rodiče toto vyšetření. Také neříkám, že ve speciálních školách jsou blbečci.Moje dcera byla díky svému postižení integrovaná do základní školy, kde se na velké tabuli chlubí jak umí vycházet s dětmi s porachami učení, ale bohužel, první a ž čtvrtá třída tu velmi dobře fungovalo a dcera měla od první třída doporučeného ped. asistenta, k¨terý pro ní nebyl a tak s paní učitelkou s moji spoluprácá to fungovalo a dvcera neměla špatné známky, ale začla pátá a střídání učitelů a nepochopení pro její poruchu a tím to prostě skončilo, veškerá možnost dál pobývat v této škole, nešlo o to, že by dcera neuměla, moc dobře uměla a konkrétně je technický typ a tak matematika na tu dvojku vždy byla a já věděla, že umí, ale paní učitelka nebyla ochotna zůstat ve škole o hodinu dýl třeba měsíčně a přezkoušela si ji. Za nás bylo běžné doučování i třeba půl třídy, ale nyní je to nějak nezajímá, že poloviny třídy neumí a jede dál podle svých směrnic a pak začínají tyto děti propadat do síta speciálních škol. V této škole se prostě nechtěli už dcerou něják zabývat, byla to netorelantnost ze strany učitelů i bohužel dětí, kteří ačkoliv zdraví tak vlastně byly jen provokatéry a vše sváděli na dceru. Jenže ono sice speciální škola, jenže nikdo nevidí, že tyto děti nemůžou jít do klasických učilišť a vůbec ne na střední školu, ale vše postupně nějak prochodit a potom můžou jít na tu střední školu. Velmi dobře mám pročtenou tuto problematiku a tak prostě není jak se píše dáno všem možnost rovnoceného vzdělání jak se to píše na stránkách ministerstva školství. Vše je hlavně o penězích, kdyby byly peníze na ped. asistenta pro mojí dceru tak tam nemusela být a je i můj názor, díky tomu, že těchto různých poruch u dětí přibývá by mělo být v každé třídě kde je víc jak 20 žáků ped. asistent a to pro všechny. Letos je řeč a něčem jiným, na asistenty školy nedostaly peníze a musí sáhnout učitelům na jejich odměny, aby tyto asistenty mohli zaplatit, vědí, že tyto děti asistenty potřebují. jenže to je zase právě to, že v speciální škole je jeden asistent an 4 - 5 dětí, jenže v klasické jeden na jednoho konkretního žáka. jinak určitě díky růstu se situace dětí mění díky jeho dozrávání a pak dokáže možná i víc, než ten co neměl ve škole problémy a bohužel mám i zkušenost s vyskoškolsky vzdělanými lidmi, kteří skoro neznají jaké kde napsat i, nebo se vůbec neumí chovat nebo jsou velmi nadřazení nad ostatní lidi a to pak nejsou podle mě inteligentní lidi, ale spíš obyčejný primitiv a nic jiného.
20. 09. 2009 | 08:40

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante napsal(a):

„Že 20 let v období 1989 - 2009 je nějak zásadně odlišných oproti letům třeba 1969 - 1989, 1925 - 1945?“

Ano, je zde zcela zásadní rozdíl. V roce 1925 si tvůrci školské politiky i učitelé mohli myslet, že vědí, jak bude vypadat svět za 30 let, pro který připravují své žáky, jaké znalosti či dovednosti budou třeba. Mohli si to myslet i v roce 1970 a dokonce i v roce 1990 (i když tehdy už to nebyla pravda). Ale když mi někdo řekne, že ví, jak bude vypadat svět v roce 2039, budu ho mít za blázna. Ale to je doba, kdy budou dnešní žáci na vrcholu sil! A na tu je má škola připravovat. Zdaleka ne všichni si to uvědomují (ale žáci to tuší). Na jedné velké konferenci pedagogických fakult jsem uvedl:
„Je to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem nás učitelů je připravit žáky na budoucnost, kterou neumíme jasně popsat“ David Warlick
A pak jsme k tomu dodal: Je to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem pedagogických fakult je vychovat takové učitele.
Načež jedna profesorka pedagogické fakulty spontánně vyprskla „To snad nemyslíš vážně“ (je to moje kamarádka, proto mi tyká). Nakonec uznala, že jsou dobré důvody to myslet vážně. Stejně jsem byl pro všechny spíše zjevení.

Soudím ovšem, že právě tento vývoj posledních deseti patnácti let je hlubokou příčinou toho, že škola pro žáky přestává být smysluplná. Já s Poste restante v mnohém souhlasím (např. v tom, že škola nemůže být jen zábavná) a věřím tomu, že on svým žákům dokáže vysvětlit, proč je třeba se učit i komplexní čísla. Bohužel takových je málo. A když někdo učí tak, jak to popisují ostatní, škola pak spíš škodí než prospívá, přestává být totiž smysluplná.
Pro rok 2039 pokládám za jisté jediné dvě věci:
1) bude třeba se učit celý život. Proto je tak důležité, aby děti měli školu rády a učení bylo smysluplné. A je to důležitější, než co se naučí, protože my dnes nevím, zda to budou v roce 2039 potřebovat.
2) škola by měla vychovávat slušné lidi. Dost možná, že v roce 2038 už přežijí ti neslušní, ale přesto pokládám morální apel na školu za klíčový. Mnohé rodiny nevychovávají a nikdo jiný než škola to udělat nemůže. A proto je důležitější, aby škola vychovávala než aby vzdělávala.
20. 09. 2009 | 17:24

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante napsal(a):

Dokázal snad někdo nějakým relevantním výzkumem, že doba před 10-20 lety je opravdu nějak zásadně jiná pro chápání, vnímání a učení dětí?

Ano takové výzkumy existují, něco najdete např na http://www.spomocnik.cz/ind...
20. 09. 2009 | 17:28

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante napsal(a):

"Takže bavme se o rozsahu a hloubce znalostí, ale nemám pocit, že by toho dnešní děti ze základek uměly nějak mnoho. A hlavně mám jistotu, že většina z nich si zvykla, že jim stačí velice málo vědět a "nějak to prostě dopadne"."

Tohle je na celou dlouhou debatu, tak jen dva postřehy:

1) Projekt společnosti Scio Sonda maturant po 11 letech (se stejnými testy) žádné výrazné změny neukazuje - čeština téměř na chlup stejná, určité zhoršení v matematice a zlepšení v angličtině. Úroveň škol se prakticky nemění, a to i přesto že na střední školy do maturitních oborů přichází stále větší podíl populačního ročníku (podobně jako u vysokých škol, jak jsem to popsal v http://blog.aktualne.centru... ).

2. "že jim stačí velice málo vědět a "nějak to prostě dopadne"." Ano nějak to dopadne - ve škole! Ale vnímají to tak i v životě?
20. 09. 2009 | 17:37

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante a Karolína:

poste.restante napsal(a): "P.S.: Karolíno, patnáctiletým studentům tykám a nevidím nejmenší důvod, proč by oni měli téměř třikrát staršímu kantorovi tykat také. To by si museli nejdřív zasloužit."

Inu, jak vidět Karolína si to nemyslí. A v řadě zemí to tak také není aniž by to mělo nějaké nepříznivé dopady. Osobně si myslím, že partnerský vztah žák - učitel je nutným důsledkem všeobecné demokratické kultury. Ta je u nás ovšem ještě v plenkách.
20. 09. 2009 | 17:45

poste.restante napsal(a):

pro ondrejsteffl:
Díky za komentáře. Mám jen jeden dotaz. Napsal jsem toho, koukám, celkem hodně. Mohu mít za to, že s většinou mých předchozích poznámek souhlasíte? Váš názor mě totiž opravdu zajímá.

Mimochodem zkouknul jsem v televizním archivu Vaše vystoupení v ČT24 ke státním maturitám. Až na zmatené (vcelku obvykle) otázky moderátora, mohu 95 % Vašich názorů podepsat.

Teď k Vašim reakcím:
Mé otázky na změnu situace ve vzdělávání dnes oproti předchozím letům byly z mé strany záměrná provokace. (Bohužel jste na ni reagoval jen Vy.) Můj osobní názor je, že se sice až tak výrazně nezměnily schopnosti dětského mozku vstřebávat informace, ale došlo k výrazné změně paradigmatu. Bylo by to na delší debatu, takže jen stručně: inflace informací, navíc v různé kvalitě; mnohem širší možnosti konfrontace informací sdělovaných ve škole s jinými zdroji, za současně sníženého zájmu dětí tak činit; ztráta "autority" školy i rodičů a obecná neúcta k institucím; atd.
Vypíchnul bych snad ještě obecné snížení vědomí důležitosti vzdělání oproti dřívějším letům. Děti vědí, protože jim to říkáme a slyší to v televizi, že vzdělání je potřebné. Ale nemohu se zbavit dojmu, že v mé generaci bylo mnohem více těch, kteří prostě chtěli něco umět a vědět. Pro vědění samé a proto, že "na to měli". (Ačkoli za socialismu paradoxně vzdělaný člověk "ztrácel čas" studiem, přičemž platově si až tak moc nepolepšil, zatímco hloupější spolužáci šli na zedníky, řezníky, po pár letech na učilišti už si vydělávali a nakonec na tom příjmově byli lépe.) Myslím, že to souvisí i s posledním výzkumem v rámci OECD. Děti škola nebaví. A to by bylo na další a velmi potřebnou debatu.
> ... Úroveň škol se prakticky nemění, ...

Jsem zvědav, jak dopadnou výsledky v následujících pěti letech, až vyjdou "produkty" současných reforem.

OS>... "že jim stačí velice málo vědět a "nějak to prostě dopadne"." Ano nějak to dopadne - ve škole! Ale vnímají to tak i v životě? ...
p.r.: Na základní škole je reálný život ještě příliš vzdálený. Na střední škole někteří začínají chápat a také hodnotit. Bohužel je takových naprostá menšina. Např. většině maturantů je jejich nejbližší budoucnost vcelku šumafuk. Na technickém lyceu neví ještě v říjnu maturitního ročníku většina, na jakou vysokou školu dá přihlášku. (A nemyslím, že je to jen póza.)
23. 09. 2009 | 00:27

poste.restante napsal(a):

Ad tykání:
Názory náctiletých na tykání sleduji s pobavením. No řekněme, že se nacházíme v nějakém kulturním a společenském prostředí. Vykání je obecně chápáno jako vyjádření úcty a respektu. Víte, já znám také lidi, kterým vykám a myslím si přitom "Vy vole" a naopak lidi, kterým tykám, ale jsem přitom v hlubokém úctě. O tom to není.

Jenže puberťák chápe takto: Tykání = kamoš = žádný respekt.
A v současném klimatu neúcty k učitelské profesi bych raději hledal cesty jak autoritu učitele spíše posílit, nežli ještě více podrývat. Nezlobte se, ale nevěřím, že deváťák má učitelce tykat.

Já vidím řešení v podpoře oboustranné úcty. Jakožto puberťákovi mi imponovalo, že po přechodu na gymnázium nám naprostá většina vyučujících vykala. Vyučující byli profesoři a nikoli učitelé. Do školy chodili v obleku a kravatě. Studenti byli středoškolští studenti a nikoli žáci. (Mimochodem není mi jasné, proč naši ŽÁCI, maji tedy STUDENTSKÝ průkaz. Ale to berte jako vtip.)

Ve školním řádu bylo nejen napsáno, že studenti reprezentují svým chováním školu i na veřejnosti, ale bylo to tak i chápáno. Kantoři nás sjezdili, v případě potřeby, třeba i na nádraží či v autobuse a snížené známky z chování se dávaly i za přestupky mimo školu. V současnosti jsem zažil pedagogickou radu, která zametla pod koberec případ šikany cestou do školy, protože k němu nedošlo v době výuky a na půdě školy. Byl, zřejmě oprávněný, předpoklad, že rodiče by podali v případě jiného postupu stížnost a uspěli by.

A proto zcela a beze zbytku souhlasím s Vaším názorem, že škola MUSÍ především vychovávat.
Když opustí školu student, aniž by pochopil komplexní čísla, zas tak moc se nejspíš nestane. (Pokud nebude i tak úspěšně přijat a posléze navzory této neznalosti dokončí technickou VŠ.) Pokud ovšem budou opouštět školy lidé bez základních znalostí slušnosti, morálky, etiky a spolupráce v kolektivu, pak nás potěš Pámbů.
Hernajs kde jinde se má člověk naučit, že ve frontě se nepředbíhá, nežli ve frontě na obědy. Kde jinde se naučí rozpoznávat vlezdoprdelky a donašeče. Kde jinde by měl pochopit, že slabšího je třeba se zastat a ne si do něj kopnout.
A kdo jiný by měl ukázat pravidla a být etalonem správného chování, nežli učitel. Příliš mnoho dětí vyrůstá v neúplných rodinách, ale dnešní školy jen málokdy dokáží nabídnout chybějící vzory.

Současná společenská atmosféra přispívá spíše k likvidaci posledních zbytků formální autority učitele. Jenže k vybudování neformální autority je nezbytný určitý čas a ne každý je hned po skončení pedagogické fakulty přirozeným talentem.
Posun zaznamenávám spíše k horšímu - viz několik, v poslední době medializovaných kauz. Hvězdy šoubyznysu se chlubí sníženými známkami z chování, média zajímají nanejvýš učitelské platy a zhoršené výsledky mezinárodních srovnání a politici?

Poslanec Bartoš před časem navrhoval, že povstání žáků na začátku hodiny je rakouskouherský přežitek. Učitel by si třeba, podle něj, mohl na začátku hodiny podat s žáky ruku...
Ale stejně jako s vykáním - tohle není o tom, jestli si žák musí či nemusí při příchodu dospělého stoupnout...
23. 09. 2009 | 00:28

slepenina napsal(a):

Musím opět reagovat, děti se hodně naučí, ale jen prostě na vyzkoušení a v hlavě jim toho moc nezůstane a to je právě chyba tohoto školství v současnosti. Já osobně vím co moje dcera umí, protože pořád dokola a už učivo třeba před dvěma lety co se učila pořád opakujeme. Jinak mozek dětí se nijak nemění co do možnosti kapacity a toho co se do té hlavičky vejde. Prostě dřív byl učitel autorita a možná je i pravda, že mohl více děti trestat, třeba postavením do kouta a to nyní učitelé nemohou, rodiče by jim dělali zle. Já osobně, když mi paní učitelka řekla, že mé dceři dala přes zadek tak jsem ji jen řekla, pokud cítíte, že to pomůže tak proč ne.Bohužel se učitele bojí cokoliv dělat jen, aby neměli problém s rodiči, ale na druhou stranu, jak píšete je plno učitelů, kteří jen odučit a jít domů. Víc se dětem nevěnovat a nezajímat. Mám prostě velmi špatnou zkušenost s učiteli a možná k tomu i přinelsa svůj podíl moje matka jako učitelka, veškerý vztek ze školy si vylévala doma na nás. Vím moc dobře jak to ve škole chodilo jak za mě a to už přeci jen mám nějaký ten rok a také vím jak to chodí dnes. Dřív učitel měl snahu udělat doučování a bez reptání se na doučování šlo, nyní prostě ani to doučování není. Prostě pochopil jsi to a hotovo a děti vidí a cítí nezájem učitelů a podle toho se i chovají. Kdyby mělÿ dobrý pocit z učitele a viděly by zájem tak by se určitě chovaly jinak.Určitě jak píšete zahrabat šikanu pod koberec je pro mě nepřístojné a mají si udělat čas a s dětmi takovou věc probrat a nenechat být. Na dětské duši tohle může mít nedozírný následek jak pro toho, který šikanuje a myslí si, že to může a pak i pro toho kdo je šikanován. Já jako rodič šikanovaného dítěte bych to řešila a prostě vyžadovala potrestání žáka, který tohle prováděl a určitě bych také čekala jak se situace bude na základě potrestání vyvíjet. Právě proto píšu, že učitelé se nezajímají a nechtějí se zabývat problémy ve škole a radší to pustí k vodě.
23. 09. 2009 | 13:52

poste.restante napsal(a):

slepenino:
Existují lidé, a bohužel jsou i na pozicích, kde tyto své názory mají sílu vnutit ostatním; tedy existují lidé, kteří tvrdí, že škola má učit a vychovávat má rodina.
Rodina, často neúplná, tak zhusta nečiní. Společnost pozitivní vzory nenabízí, protože celebritou (= vzorem a etalonem chování) je dnes každý pitomec, který v reality šou vystrčí na kameru zadek.
Kromě toho, jak jsem uvedl, jsou situace, které v rodině nenastanou (třeba fronta na oběd) a proto v nich rodiče ani nemohou výchovně působit. (Samozřejmě, že mohou dětem říci, že předbíhat se je nesprávné - pokud je to ovšem vůbec napadne...) Prostě si myslím, že vychovávat k pravidlům života v kolektivu, se má dítě v kolektivu.

Stejně tak jsou lidé, kteří mají plná ústa práv a osobnosti dítěte, ale zapomínají, že práva tvoří vždy spojenou nádobu s povinnostmi. Že jedno bez druhého je paskvil. Že tedy existuje i právo na důstojnost postavení učitele vůči rozmazlenému frackovi. Že přinejmenším právo na svobodný projev dítěte může být v rozporu s právy ostatních spolužáků na efektivní využití času, určeného pro výuku.
Já nevolám po fyzických trestech. Ale pokud jeden drzý hajzlík dokáže rozbít sým chováním výuku v celé třídě a jediný trest, který má vyučující k dispozici je navrhnout třídní důtku, pak je zřejmě něco špatně.
Pokud učitel skočí na špek připravené provokaci, neudrží nervy na uzdě a žák ho přitom nahraje na mobil, řeší "neomluvitelnou neprofesionalitu" učitele celá mediální scéna. Že jsou webové servery plné nahrávek násilí mezi žáky, brutálních scén, ke kterým zjevně došlo ve škole, nejspíš nikomu nevadí.
Příklad: Není to tak dávno, co odešel po cca 20 letech, a jestli se nepletu, posléze spáchal sebevraždu, ředitel, kterého žáci nafilmovali, když dal pohlavek žákovi. Vyzval ho totiž, aby si po sobě uklidil binec na podlaze, který sám udělal. Žák odpověděl "Ukliď si to sám, ty šmejde." Nervy ruply a ruka vyletěla...

Ale ze všeho nejhorší je "učitelská autocenzura". Normativní systém financování nutí školy rvát se o každého žáka. Vždy tady stojí výhružka, že za dalším žákem, který odejde ze školy, bude následovat učitel, na jehož výplatu už nezbudou peníze.
Školy se slučují a zavírají - pardon "optimalizují". Většina ředitelů se zákonitě bojí jít do konfliktu s rodiči, protože by jednak získávali negativní publicitu a jednak zřizovateli většiny škol jsou obecní a městské úřady. Tedy zastupitelstva, ve kterých sedí rodiče...

Za této situace si o výchově na školách můžeme leda tak hezky popovídat.
A dělat něco navíc? Zadarmo? A s rizikem, že pokud se na hodině doučování nebo cestou z ní dítěti něco stane, lítáte v průšvihu, protože dětem skončilo vyučování a vy jste je přinutila být ve škole o své vlastní vůli? S vědomím, že ředitel vás nepodrží a rodiče budou volat po vaší hlavě? Kolik asi takových učitelů - sebevrahů si myslíte, že najdete?
(Zítra mi přijde odpoledne jeden žák na doučování matematiky. Předesílám, že matematiku neučím, jen ji používám. Budeme spolu sami, v mém kabinetě, po vyučování. Jen doufám, že mě následně neobviní ze sexuálního obtěžování.... :-) :-((

Amosféra ve škole se od dob, kdy jste do ní chodila Vy, změnila mnohem více, nežli si většina lidí myslí.
23. 09. 2009 | 14:55

slepenina napsal(a):

V tom máte určitě pravdu, že učitelé se bojí o svá místa abohužel rodiče učitelé nepodrží, možná jsem vyjímka, ale pokud má dcer azsloužila být potrestána tak jsem ji potrestala já, třeba jen tím, že nemohla jít na internet nebo záakz televize. Jinak to doučování jsem myslela samozřejmě se souhlasem rodičů, aby učitel neměl nějaké porblémy. Jinak to je i právě to co říkám, že vyučování začíná v osm hodin a od té doby ba měla ručit za děti škola pokud přijdou do školy, jenže právě paní učitelka si dala s dětmi sraz na druhém konci města před vstupní branou do ZOO a to v devět hodin, Ona byla podle mě líná si pro ty děti dojít a prostě je tam dovést.Měla jsem sní i domluvené, že si dceru vyzvednu před ZOO ve dvě hodiny a oni nikde a pak po různém pátrání jsem se dozvěděla, že jim dala prostě volno a ať si dojdou domů kdy chtějí a neviděla ty pro mě hrůzné předstvy, že dcera někam zalezla a nepohodla se se spolužáky a já tam jezdím s polocií a vyvoláváme ji. Nechci v žádném případě všechny učitelé házet do jednoho pytle. Já jen prostě říkám, že vzdělání neznamená um učit a musí to být dáno do vínku člověku, aby mohl být učitelem. Jinak i chápu Vaše obavy jak píšete z toho doučování, prostě děti jsou velmi vynalézavé a hodně často to vídám, jak si dokáží tak věrohodně vymýšlet. Jinak já chodím každý den do školy a tak vím jak to nyní chodí jak ráno tak i při konci vyučování a dokonce jsem byla ve škole během vyučování a viděla co dokážou dítka provést. Základ výchovy je v rodině, ale je i pravda, že i učitel musí působit výchovně jak ve třídě tak i v jídelně. Já bohužel byla svědkem právě v jídelně jak děti odmítaly sedět s mou dcerou u stolu a neměly žádný důvod a nestávalo se to jen u mého dítěte, ale i u jiných a dozor tam působil tím způsobem, že si povídal a neviděl co se děje.
23. 09. 2009 | 18:53

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante napsal(a):

"Ale nemohu se zbavit dojmu, že v mé generaci bylo mnohem více těch, kteří prostě chtěli něco umět a vědět."

A nemůže to být tak, že oni chtějí vědět něco jiného, než jim předkládá škola?

Třeba: co všechno jde s mobilním telefonem, nebo co to jsou ty deriváty, co způsobili krizi, nebo jak se člověk stane politikem, i když vlastně nic neumí...
24. 09. 2009 | 00:06

slepenina napsal(a):

V tomhle asi máte pravdu, jsou děti prostě možná víc zvídavé a tak spíš chtějí poznávat techniku. Osobně si myslím, že určitě taková chemie není zábavná, ale v televizi dávají pořad o různých neškodných pokusech, třeba naložit vajíčko do octa a co to s ním udělá a dcera tyto pokusy velmi ráda provádí a ještě nemůžu vědět jak ji bude chemie bavit, ale starší nebavila a nezajímala. Tady jde to dětem učivo vysvětlovat zajímavou metodou. Momentálně dcera se učí fyziku o vlastnostech látek a prostě ji to vysvětlím na určitých věcech jak to vše je, ona samozřejmě určité věci z toho ví už z života, ale prostě ukázka je ukázka a líp to člověk pochopí, samozřejmě taková matemetika a čeština se těžko nějak ukazuje na nějakých pokusech. Ta se musí prostě nadřít a kdo nemá logické mýšlení tak je v matematice prostě chudák, mě matematika vždy bavila a asi ji máme v buňkách, dědeček byl profesorem matematiky a deskriptivy na gymnázium a bratranec je profesorem na pražské fakultě matematiky. Já nastoupila do práce a i z nudy jsem si jen pro radost počítala, někdo to má dané do vínku. Třeba jazyky jako takové mě pro změnu vůbec nezajímaly a byl to pro mě vysloveně trest nějaké rozbory vět. Každé dítě je jiné a podle toho by také ve společném školství pro děti mělo být k tomu nějakým způsobem přihlíženo. Sice by to asi nebylo nic jednoduchého, ale při dobré vůli by to určitě nějak šlo už mnou zmiňovaném doučování. Prostě jsou učitelé, kteří jsou ochotni se některým dětem věnovat víc, aby učivo zvládly nebo jak jsem psala honem rychle domů. Vídám tady jelikož bydlím přímo u školy jak učitelé chodí do školy, někteří tam jsou už v sedm ráno a jiní si pěkně v poklidu jdou za pět minut osm do školy. moje matka jako učitelka také prostě musela být už v sedm ve škole, aby vše v klidu připravila ve třídě co potřebovala už jen třeba napsat na tabuli.
24. 09. 2009 | 08:31

poste.restante napsal(a):

pro ondrejsteffl:
Řekl bych, že deriváti jsou dětem vcelku ukradení a nad politikou asi také většina z nich nehloubá. ;-)
Možná někteří na střední škole. Snad.
Jinak bezesporu mají spoustu zájmů, jen některé z nich jsou mimo náš dosah. Ale to přece nevadí.
Myslím, že celkově se i dětská společnost více rozvrstvila. Za mých mladých let jsme na tom byli víceméně všichni stejně. Všichni nosili na tělocvik stejné tepláky, skoro všichni chodili do pionýra. Bylo spousta kroužků a lidí, ochotných v nich s dětmi pracovat. Jistě, část z nich jen kvůli "čárce" za veřejnou angažovanost, ale přesto. Svazarm byla skvělá organizace... Teď jsou rozdíly v možnostech a potažmo v aktivitách mnohem větší. Jen RC modely už skoro nikdo sám nelepí - kupují se hotové.

Můj současný dojem je, že tu máme vrstvu dětí, jimž rodiče mimoškolní aktivitu zaplatí, ale pak je tu velmi podstatná část těch, jejichž volnočasové vyžití je velmi ploché.
Trochu lepší je to asi na malých městech. Na malé vesničce musíte mít štěstí na nějakého "aktivního šílence", který strhne ostatní. Velká města jsou kapitola sama pro sebe.

Přístup dnešních dětí je mnohem víc pasivní. Je to vidět třeba na horách v čase mezi setměním a večerkou - sednou si do klubovny a "bavte mě". Pokud není k dispozici video či satelit, pak se prostě nudí. Nacvičit scénku pro zábavu ostatním, to se moc nevidí.

Oni bezesporu mají jiné zájmy nežli jsme měli my, a chtějí vědet jiné věci, nežli slyší ve škole, ale to je normální a vlastně nepodstatné.
Ten můj pocit znamená, že počet, nebo, chcete-li, procento těch, kteří projevují jakýkoliv zájem o něco, co vyžaduje vlastní aktivitu, snahu, nutnost vyvinout vlastní energii, je mnohem menší, nežli bývalo dříve běžné. Problém nevidím v oblastech zájmu, ale ve velkém objemu nezájmu.
Čili já nepochybuji o tom, že jsou děti šikovné, zvídavé, aktivní. Ale ve svém okolí jich potkávám méně.
V relaci k výše popsanému ubylo i dětí, které si ve volném čase montují z Merkura, staví z Lega, míchají chemikálie z "Mladého chemika", nebo pozorují hvězdy. Ne kvůli dalšímu studiu, perspektivě. Prostě jen tak, ze zájmu.

V 80-tých letech jsme zjistili, že děti neumí zpívat a tak vzniknul projekt "Zpívánky". Nyní jsme nabyli přesvědčení, že děti nečtou, knihovny zejí prázdnotou. A tak tu máme "Knihu mého srdce" a reklamu na čtení dětem před spaním.
Na mé otázky studenti odpovídají: "Proč číst? Počkám si až to zfilmují."
A já jim odpovídám, že při čtení Pána prstenů si mohu sám představit jak krásná je Arwen, ale při sledování filmu už jen vidím, že Jackson si vybral Liv Tyler. Je to o podněcování vlastní fantazie, kontra pasivní spotřeba prefabrikované zábavy.

Četl jste Pohlovy Obchodníky s vesmírem?
25. 09. 2009 | 01:52

poste.restante napsal(a):

pro slepeninu:
Máte v mnohém pravdu.
Jen jednu poznámku. Všichni se dnes zaklínají osobností dítěte, specifickými potřebami a individuálním přístupem. Jenže ani sebelepší a opravdu ochotný kantor při veškeré snaze nemá šanci se věnovat jednotlivcům. Ve třídě s 25 dětmi a cca 40 minutách v hodině na výuku to prostě nejde. Anebo jen velmi obtížně a za cenu poměrně rozsáhlé přípravy. Jenže průměrný učitel učí 23 hodin týdně.

Ovšem v rámci přípravy státního rozpočtu a plánovaných úsporných opatřeních zazněly úvahy o slučování škol a počtu 30 dětí ve třídě. :-((
25. 09. 2009 | 02:05

slepenina napsal(a):

Jistě je hodně dětí s individuálním přístupem a tady jde jen o to, že třeba takové dítě posadit do první lavice je pro učitelku nemyslitelné a přitom u takového dítěte stačí jen třeba poklepat na lavici a ono pracuje. Určitě velké množství dětí ve třídě neni zrovna nejlepší řešení a pak stačí jedno nebo dvě kvítka a už pak jede celá třída a učitel těžko může takovou situaci nějak zvládat. Právě, že si hodně píšu s maminkami, které mají děti právě s ADHD a oni takové dítě posadí do poslední lavice, nebo také jedna maminka psala, že právě tohodle chlapečka učitelka zamkla ve třídě a prostě mu řekla, že pokud nebude hodný tak na něj zavolá policii a vlastně jen zapříčinila to, že je dětem pro smích. Jinak vím, že děti potřebují neustále vychovávat a také se podle toho řídím a musí být spolupráce jak se školou tak s rodiči, jinak to nikam nevede. Jinak ohledně toho Merkura a Lega je to velmi obtížné po finanční stránce, rodiče na takové věci prostě nemají peníze. Také i lidí, kteří jsou ochotni jak píšete se věnovat volno časovým aktivitám dětí je velmi málo a spíš ještě koukají kolik za to dostanou. Já osobně jsem dřív hodně četla a bavilo mě to a moje děti to viděly a já to vlastně odkoukala od své babička a pravidelně jsem chodila do knihovny a bohužel to moje děti neláká. Když jsemj s nimi jezdila na dovolenou tak i sami četli nějaké knížka, které jsem jim doporučila, jenže nyní co jsou dopělý tak bych řekla, že mi sice tvrdí, že nemají čas, ale jsou líní, prostě jen pasivně přihlížet a bavte mě. Ono za nás televize snad začínala až večerníčkem, ale dnes celý den hustí do lidí různé filmy a počítače i když jsou dobrá věc tak zas hry a z dětí se stávají samotáři. Je to jeden velký kolotoč a najít cestu z něj ven není asi jednoduché najít.
25. 09. 2009 | 09:50

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante

Souhlasím s tím, že roste sociální vzdělanostní segregace. Řada dětí z chudších rodin si některé věci nemůže dovolit, kromě volnočasových aktivit např. nemají doma přístup k internetu. Měl by to řešit stát spíš než přídavky, ale neřeší.

poste.restante napsal(a):„Procento těch, kteří projevují jakýkoliv zájem o něco, co vyžaduje vlastní aktivitu, snahu, nutnost vyvinout vlastní energii, je mnohem menší, nežli bývalo dříve běžné. Problém nevidím v oblastech zájmu, ale ve velkém objemu nezájmu.“
Na druhou stranu např. dřív děti vysedávaly u televize, dnes hrají počítačové hry, což je bez ohledu na jiné přínosy či negativa, jistě aktivnější. Já ovšem Vaši tezi neneguji, já jen říkám, že jsou i opačné signály. Upřímně by mě zajímalo, zda máte pravdu, že pasivita dětí roste, případně do jaké míry a v čem. Co je příčinou a jaké to může mít důsledky?
Takže se ptám: Jak dlouho to pozorujte? Máte ještě jiné příklady? Nemáte nějaký nápad, jak by se to dalo objektivizovat – ověřit? Třeba na délce slohových prací…

poste.restante napsal(a):„ „Oni bezesporu mají jiné zájmy nežli jsme měli my, a chtějí vědět jiné věci, nežli slyší ve škole, ale to je normální a vlastně nepodstatné.“
Já mám právě obavu, že to nepodstatné není, že oproti naší době se situace významně změnila a škola na to nereaguje. My jsme alespoň věřili, že to co se učíme ve škole k něčemu je či bude, ale zdá se mi, že dnešní děti mají mnohem víc dobrých důvodů tomu nevěřit. Ať už správných či falešných. Např.: ono je jedno, zda jsou znalosti nutné a zda se na internetu se nejde všechno, důležité je, že mnoho dětí tomu věří.

Pohlovy Obchodníky s vesmírem jsme nečetl. Asi bych měl, že?
25. 09. 2009 | 21:04

poste.restante napsal(a):

pro ondrejsteffl:
> "Na druhou stranu např. dřív děti vysedávaly u televize, dnes hrají počítačové hry, což je bez ohledu na jiné přínosy či negativa, jistě aktivnější."
Souhlas. "Čučení na bednu" je dozajista "pasivita nejpasivnější". Navíc já nemám rád šmahem odsuzování počítačových her. Když pominu hry primárně didaktické (které je ale dost problém udělat také zábavně), pak kromě tupých stříleček typu "smahni po všem, co se hýbe" existuje plné spektrum her různé úrovně a kvality. Například můj starší syn hraje rád historické strategie a řekl bych, že v důsledku se o věc docela zajímá. Dneska toho ví o kozácích, nebo římských legiích více než já.
Ten mladší ještě nechodí do školy, ale pomocí ZOO Tycoonu už ví, že tučňáci potřebují ve výběhu také bazén, jinak jsou smutní. Což by se pochopitelně oba mohli dozvědět i jiným způsobem, ale tento byl pro ně přijatelný a zábavný.
Čili řekl bych, že jde dost o obsah a také věkovou přiměřenost her, atd. Ale to by bylo zase na jinou debatu.

> "Upřímně by mě zajímalo, zda máte pravdu, že pasivita dětí roste, případně do jaké míry a v čem. Co je příčinou a jaké to může mít důsledky?"

Po pravdě, mám s tím sám problém. Za prvé je dost obtížné odabstrahovat svá vlastní paradigmata o tom, co je správné.
Vyrostli jsme v jistém prostředí a za "normální" jsme považovali svou běžnou zkušenost. Jenže to neznamená a priori, že naše "normální bylo také správné a neznamená to, že pokud dnes je běžné něco jiného, pak je to také automaticky špatné.
Zkusím to demonstrovat na hrách typu střílečka. Někteří je zatracují a tvrdí, že jsou příčinou vzrůstajícího násilí u dětí. Podle mne není problém v samotném typu hry. Psychicky zdravý člověk přece chápe rozdíl mezi hrou a skutečností. Nepřiměřená je ale realističnost u těchto her. Dříve to byla víceméně pitoreskní postavička nějakého ufona. Dnes střelíte do břicha prakticky reálné postavě, s konkrétními rysy. Tvář se jí zkřiví bolestí a krev z tepny stříká příliš opravdově. Cítím, že tady byla hranice pro dětského hráče překročena. Podobně i dětští vojáci v Africe nemají zábrany. Je to pro ně obvyklé a běžné - zabíjet.

Za druhé: Je těžké s určitostí stanovit zlomové body. Běžně se posuzuje stav před a po listopadu. Ale proč takhle děti dříve a dnes porovnávat? My jsme si stavěli bunkry, hráli na partyzány, trávili většinu času venku. Tohle dnes téměř nevidíte ani na vesnici. Ale znamená to automaticky, že dnešní stav je špatný? Nejspíš je, minimálně pokud se týká fyzické zdatnosti. Tělocvikář říká, že do budoucna plánuje teoretickou výuku. Prostě si sednou s dětmi do učebny a pustí si video o tom, jak se dělá kotoul vzad. Protože dnes tento cvik zvládne sotva polovina třídy a další čtvrtina je od TV osvobozena.
Jenže srovnejme si generaci dnešních čtyřicátníků a třeba třicátá léta. Pro tatíka, který přišel po směně z fabriky nebyl problém zajít do sokolovny a tam zacvičit sestavu na bradlech. Kdo by to svedl dnes? Takže není snížená zdatnost dětí jen prostým pokračováním trendu, který započal mnohem, mnohem dříve?
25. 09. 2009 | 23:36

poste.restante napsal(a):

Za třetí:
Je právě problém opřít se o relevantní data. Většina mých závěrů se opírá spíše o analýzu vlastních dojmů a konfrontace s okolím, které se snažím nějak zobecnit. Existují sice nějaké průzkumy, ale mají často nevypovídající a zkreslující základnu.
Příkladů je povícero. Tak třeba když nám odpadla teoretická výuka a místo ní byl tělocvik, všichni jásali - dnes jsou spíše otrávení. Počty dětí vyžadujících úlevy v tělocviku, ale i v jiných předmětech jsou nestandardně velké a rostou. V našem městečku je dům dětí a mládeže, kde na mnoha kursech je celoroční školné v řádu stokorun, ale přesto nejsou naplněny, i když dětí by bylo dost. Kouzelné je také, že kolem pololetí jsou stavy účastníků na polovině počátečního počtu.
Nebo jinak. Zadám dobrovolný referát, který započítám do klasifikace. Odevzdá ho jeden jedničkář, ale z propadajících ani jeden. Ale nejvíc je to patrné na dobrovolných aktivitách v jejich vlastním volném čase. Domluvit partu na fotbálek, nějakou hru a podobně je podle synátora děsivý problém. A na nějakou dobrovolnou brigádu, kde by se dalo i vydělat nějakou kačku, typu výsadba stromků, klidně zapomeňte.
Nechci to ale paušalizovat, výjimky existují a není jich zase tak málo. Třeba tu u nás máme vodáky, hasiče, mažoretky ... Často jsou v nich ale stejné tváře...

Chtělo by to opravdu nějaký relevantní výzkum. Jen si ho umím obtížně představit. Do dotazníků se často píší odpovědi, které cítíme jako správné a ne ty podle pravdy.
Šetření v institucích volnočasových aktivit může být záměrně účelově zkreslováno. Chtělo by to nějaká tvrdá data.
Zkusím popřemýšlet.

Objektivně identifikovat příčiny bude problematické, jak už jsem naznačil. Přesto bych viděl souvislost s počátky "reforem" ve školství. Víte já si myslím, že dětem (i když to většinou nepřiznají) ve skutečnosti vyhovuje, když jsou svázány určitými pravidly a omezeními. Dává jim to jistotu. A vlastně taky umožňuje překračovat určené hranice, bouřit se. Jenže když při přirozené snaze o vzpouru a provokace nenarazí, pak musí zacházet stále dál, aby se mohli vymezit. Aby vyvolali "reakci".

Napadá mne, jestli to nějak nesouvisí i s neoblíbeností školy u nás. Ale nechci, aby můj pohled vyzněl příliš pesimisticky. Mluvím o trendu, o poklesu, nikoli o nějakém dramatickém stavu.

Domýšlet důsledky bude průšvih. Jestli jde opravdu o trend vývoje, mohlo by to znamenat, že nám tu roste spotřebitelská společnost.
Proto jsem se ptal na Obchodníky s vesmírem. Pohl popisuje společnost někdy kolem roku 2100. Svět ovládají obrovské reklamní společnosti. Většinu populace tvoří tzv "konzumenti". Běžně se využívá vytváření závislostí - něco jako koka v koka-kole. Vražda obchodního konkurenta je běžná věc. Vše se točí kolem velkého byznysu - terraformingu Venuše. Když jsem tu knihu četl před asi 20 lety, byla to jen zajímavá vize. Dneska se mi zdá čím dál tím víc reálnější. Jestli Vás baví sci-fi, pak doporučuji.

Spíš si kladu otázku, co s tím vším. Prozatím mám dojem, že většina aktivit odpovědných směřuje spíše ke zhoršení stavu.
To třeba vypracujeme program drogové prevence, v rámci kterého se postaví třeba skatepark či hřiště. Moc hezká zakázka pro spřátelenou stavební firmu, která často půl roku po přestřižení pásky zeje prázdnotou, anebo je zcela zdemolovaná. Možná by bylo lepší zaplatit k tomu hřišti také správce a trenéra.

>„Oni bezesporu mají jiné zájmy nežli jsme měli my, a chtějí vědět jiné věci, nežli slyší ve škole, ale to je normální a vlastně nepodstatné.“
Já mám právě obavu, že to nepodstatné není, že oproti naší době se situace významně změnila a škola na to nereaguje.

Ale to jsme ve shodě. Když jsem psal, že je to nepodstatné, měl jsem na mysli, že není důležité, že jejich zájmy jsou jiné nežli byly ty naše. Mění se doba, mění se zájmy dětí.
To že na tuto změnu nereaguje škola je naopak velmi podstatné, důležité a špatné.
Odmítám dětem tajtrlíkovat, jenom proto, že si to přeje nějaký úřednický pitomec. Ale jsem pro hledání všech forem zvýšení zájmu dětí o výuku. To je totiž moje práce - práce učitele.
26. 09. 2009 | 01:56

slepenina napsal(a):

Jen menší poznámka ohledně počítačových her, když byla dcera třeba 5 letá, tak měla zakoupené počítačové programy, určování tvarů, barev, co je na v pravo a co je v levo a prostě takovéhle programy co ji jen mohli dát něco dobrého, za každé správné určení ji vyskočil obrázek jako odměna, pro staršího syna 15 letého jsem tehdy koupila jakýsi program Worms a musím říct, že to byla taková ta střílečka jak píšete a šlo to hrát i ve dvojci a starší dcera s přítelem si to také hráli a jen říkalo, když na sebe budeme mít nějaký vztek tak si pujdeme tu hru zahrát a ten vztek si tam vybijeme. S nejsrtarší dcerou také komunikuji přes počítač a ta by zas pro změnu pořád volala a já to odmítala a konečně si přes počítač píšeme, nectěla prostě psát, bylo to pro ní náročnější než jen mluvit. Ohledně práce učitele, tak to jsem už napsala, že určitě by mělo být v zájmu učitele dítě nějakým způsobem přitáhnout zábavným způsobem k učení, ale prostě u všech předmětů to nejde. Jinak ohledně telesné výchovy mám také špatnou zkušenost, pan učitel s chlapci chodil jen hrát fotbal a takové to klasické co jsme se učili my tak prostě nedělali a já s hrůzou zjistila, že syn neumí stojku nebo kotrmelec vzad nebo hvězdu a já už přeci jen méně pohyblivá ho to učila. Ano kluci hrají rádi fotbal, ale určitě to není to nejlepší co by s nimi učitel měl dělat, prostě klasická rozcvička na posílení těla a pak ostatní, běh,šplh, kotoul, stojka, hvězda a ostatní a ne se zaměřit jen na jednu činnost. Nechci házet špínu na všechny učitele to ne, jsou vzácné vyjímky prostě učitelů, že si jich člověk musí vážit, ale asi jsem měla smůlu na učitele u svých dětí. Moje matka i když ji bylo 50 let a měla s dětmi tělocvik tak se převlékl a prostě jim předcvičovala a nyní tady paní učitelka si jde v lodičkách a v sukýnce na tělocvik na hřišti. Ona se nekazí jen morálka dětí, ale také učitelů
26. 09. 2009 | 09:05

ondrejsteffl napsal(a):

to slepenina

"Ona se nekazí jen morálka dětí, ale také učitelů."

To je pěkně formulováno, když dovolíte někde to použiju.
26. 09. 2009 | 14:31

ondrejsteffl napsal(a):

poste.restante

Naše názory jsou v mnohém blízké či stejné. Já jsem například také velkým zastáncem počítačových her (nechcete o tom napstat blog, sám nebo společně). Můj syn hraje WoW, a ta hra před něj staví intelektuální výzvy (mj. i v kominkaci s ostatními), se kterými se škola vůbec nemůže srovnávat.

Obchodníky s vesmírem si přečtu. Už jen proto, že se mi zdá, že úkoly školy (vzdělávání a výchovu) začínají výrazně přebírat média (asi ne zcela vědomě) a také "obrovské reklamní společnosti" (ty už možná zcela cíleně).
"Ale jsem pro hledání všech forem zvýšení zájmu dětí o výuku."
Já právě myslím, že skutečný problém není ve formě, ale v cílech školy a obsahu vzdělávání. A to musí řešit stát, potažmo ministerstvo školství.
26. 09. 2009 | 14:46

poste.restante napsal(a):

pro ondrejsteffl:
O vlastním blogu již delší dobu uvažuju. Má to jedinou nevýhodu. Některé své názory budu muset formulovat trochu umírněněji. Ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli lidem v mém okolí. Taky řediteli mé školy bych nerad působil potíže např výtkami vůči zřizovateli.
Jakékoliv formě spolupráce jsem vstřícný. Vašich názorů i Vás osobně si Vážím a proto by mi bylo ctí.

Shodneme se i v posledních dvou větách Vašeho příspěvku.
Průšvih taky vidím v cílech a obsahu vzděláváni. A také si myslím, že jejich stanovení je úkolem státu a MŠMT. Proto mi také vadí direktivní nařízení ŠVP všem bez rozdílu.

Na mě jako na učïteli je spíše nežli koncepční práce právě hledání těch forem, způsobů jak zaujmout a co nejefektivněji znalosti a informace předávat.
Právě i skutečnost, že řadoví učitelé cítí tak silnou potřebu vyjadřovat se k obsahu, cílům vzdělávání i vůbec práci MŠMT, považuji za příznak toho, že cos prohnilého...
26. 09. 2009 | 16:41

slepenina napsal(a):

Právě ten obsah je někdy pro děti nepochopitelný a učitelé to pak nemají jednoduché tento obsah dětem do hlavy vnutit. Vím, že i učitelé některé věci i vynechávaji, právě proto, že vědí o tom, že tohle je pro děti zbytečné se učit. Určitě by mělo MŠMT se nad tím zamyslet a oni schvalují učebnice, které se ve školách používají a tím pádem i jejich obsah. Učitel jak píšete musí žáky zaujmout a pak jsou i schopny se učivo naučit, jenže v dnešní době se velmi těžko děti nějak donutí učitele vnímat. jinak samozřejmě můj názor o morálce děti a učitelů můžete klidně použít, jinak samozřejmě i morálka rodičů je také horší než byla, spíš morálka celé společnosti.
27. 09. 2009 | 08:04

Free Ringback Tones napsal(a):

good posting ,i like it thanks you very much for youf information
17. 03. 2010 | 07:58

KaufmanOlivia napsal(a):

freelance writer
16. 02. 2012 | 12:50

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy