Většina z nás má dojem, že jsme vzdělaní a dobře připravení do života. A i když máme ke školám, kterými jsme prošli, výhrady a je nám jasné, že naše děti budou žít v jiném světě, stejně chceme pro své děti podobné vzdělání, jako bylo to naše. Jiné možnosti nám nikdo nevysvětluje, změny si neumíme představit, a tak je odmítáme.
V České republice už čtyři měsíce probíhá celonárodní diskuse o změnách ve školství. Záměr jistě skvělý, odvážný, nevídaný. Nic podobného se za minulých deset let neuskutečnilo v žádném resortu, ani ve školství. Diskusi se však bohužel nedaří, málo se píše v novinách, málo vysílá v televizi a rozhlase. Mám obavy, že většina čtenářů se o ní právě dozvídá poprvé.
Je možné, že umělá inteligence úplně změní svět, že změní, jak budeme přemýšlet, řešit problémy, komunikovat, po čem toužit, jaké práce vykonávat, že změní, jak se budeme cítit, a možná změní i to, co znamená být člověkem. Nevíme, zda se to stane, ale možné to je. Někteří si dokonce myslí, že umělá inteligence by mohla tento svět zničit. Nevíme, zda se to stane, ale možné to je. Rostoucí nejistota je příznakem dnešní doby. Ale i kdyby měl nastat konec světa, nebude to hned. Proto není od věci se zamyslet, co vlastně umělá inteligence umí a zda ji nepodceňujeme.